Co na srdci to na jazyku

Latinákák říká: „Clara pacta, boniamici“ – „jasné smlouvy, dobří přátelé“ – a má pravdu.

Také mezi Moravou a zemí Českou jedná se nyní o důležitý poměr, který se podobá neb podobat může smlouvě obapolné a my, co jsme o vlast moravskou starostliví, rádi bychom v té věci nabyli úplné jasnosti.

Češi chtějí, aby Morava s nimi se spojila: nuže dobře, vyjádřete se jasně, co všecko chcete od nás a co vše nám zas dáte neb zaopatříte, a až se dorozumíme a nastane úplné jasno v tom žádaném poměru budoucím, kdo ví, co neučiníme. Jen dřív upřímně si všecko řekněme, co kdo má na srdci, měj i na jazyku; tak aspoň předejdeme všem možným nedorozuměním a sporům, které by jedenkráte povstat mohly, až by ta neb ona strana cítila se oklamanou; a tuť my bychom předce nechtěli, aby mezi Čechy a Moravany, rodnými to bratry od prvopočátku, nastat mělo někdy nepřátelství a rozhořčení.

Že ale několik výlevů a frází, byť i sebesrdečnějších, nedovede přivodit spojení dvou velkých zemí v jedno, toť nahlídne každý, byť i sám zrovna byl takové fráze provolával. Každý si přinejmenším myslí, že buď už je dávno dopodrobna ujednáno a umluveno, v jakém to poměru napříště Morava k Čechám státi bude a že to ti vůdci národa vědět musí, aneb že se to jedenkrát usmlouvá.

Kdo takto smýšlejí, provozují politiku citu a ne rozumu a jsou na nejlepší cestě, že připraví sebe i vlast, když by jejich slovo rozhodné bylo, o samostatnost i zaprodají se na milost a nemilost Čechům. V politice přestává všecko bratránkování a jako v společenském životě nazývá se šlechetným, kdo bližnímu svému předkem důvěřuje, tak nazývá se, kdo tak v politice činí, hloupým…

Morava, 25. března 1870

příspěvek zaslal Tomáš Skoumal, signatář Deklarace moravského národa