Co nás s Čechy spojuje, aneb trochu odlišný pohled na husitství

   Epocha husitství již byla probrána z mnoha úhlů pohledu. Obzvláště naše dějepisectví se může „pochlubit“ radikálními obraty a kotrmelci. Palackého glorifikace zasela ovoce, které v různých modifikacích sklízíme dodnes, a rovnováhu se často snaží zajistit absolutně protichůdné pohledy. Nic méně nechci se teď zabývat husitstvím jako takovým, ale jen jeho vlivu na sounáležitost Čechů a Moravanů a jak moc ovlivnilo pouto mezi oběma zeměmi. V historiografii převládá názor, že toto období obě země rozdělilo a i díky němu má Morava dodnes trochu odlišnou tvář. Například katoličtí národní obrozenci stavěli církvi věrnou  Moravu do protikladu s kacířskými Čechy a tento pohled potvrzovali i  historickými sondami. V nich byla Morava prezentována jako země, kde si římská církev uchovala nadvládu, a příklon k husitství byl jen individuální záležitostí. Tento názor má své opodstatnění. Morava byla v husitské revoluci pevným pilířem církve a olomoucké biskupství si pohlídalo svůj vliv. I stěžejní města zůstala katolická. To jsou všechno body, které byly v kontrastu s postavením revoluce v Čechách.

   Ale nacházíme i fakta, která jsou se zmíněným závěrem v rozporu. Moravská šlechta husitství přijala ve velké míře. Jeroným Pražský se přátelil se zemským hejtmanem Lackem z Kravař a na Moravě našel pražský učenec útočiště, když prchal z Vídně. Také moravští stavové poslali list do Kostnice s nesouhlasem souzení mistra Jana Husa. Ani po trpné smrti obou představitelů se významná část moravské šlechty od reformního učení neodtrhla. Karel starší ze Žerotína, rád připomínal, že: „Od časů Husových, v našem rodu nenajdete papežence.“ Ideové pole Jednoty bratrské, obě země sdílely, velice těsně na něm spolupracovaly a společně také nesly zvraty a následky. Husitská epocha tedy do budoucna obě země spíš stmelila. Různým uskupením dala stejné spojence a stejné nepřátele. Morava byla vedle Čech jedinou zemí, kde se tzv. česká reformace pevně uchytila a pro mnohé snížila význam zemské hranice.        

   Jsem přesvědčen, že odlišné rysy, které si naše země uchovává, nejsou s husitstvím příliš spjaty, ale mají jádro jinde. Zůstaly tím, čím byly a jsou dodnes –  svébytnými nositeli identity naší země.

Jaroslav Svozil