Co „Praha“ jednou schvátí, nikdy nenavrátí, ale bude muset

Na současný bezprávný stav země Moravy lze nahlížet analogickým pohledem na obdobné procesy jindy a jinde. Už jsme psali o srovnání s Katalánskem, které k sobě a k centristické politice Španělska přitáhlo v posledních letech světovou pozornost.

Právě ze srovnání historie Katalánska s historií Moravy vyplyne, jak svévolně a bezprecedentně bylo jednak po roce 1918, ale především po roce 1989 s Moravou jednáno. Katalánsko bylo stejně jako Morava v době totalitní vlády ve Španělsku zbaveno svých zemských práv. Ve Španělsku šlo o totalitu nastolenou fašistickou mocí a u nás komunistickou. To není zásadní rozdíl.

Do očí bijící rozdíl vyvstane, když se zaměříme na období po pádu totality ve Španělsku a v Československu. Tehdy Španělsko bezodkladně vrátilo Katalánsku zemská práva. V Československu to bylo Moravě po Listopadu slíbeno, ale poté stále mazaně odsouváno. Prý máme „jiné“ starosti. Snahy a vůle občanů z Moravy požadujících navrácení zemských práv, podepřené masovými demonstracemi a uspěním ve volbách, byly z mocenské Prahy uklidňovány „napomínáním“, že máme počkat, prý se „vlamujeme do otevřených dveří“. Řešení bylo nakonec už nejen odsouváno, ale i bagatelizováno. A pražská média už začala s propagandou proti oprávněným moravským požadavkům. Brzy se ukázalo, že žádné „otevřené dveře“ pro Moravu neexistují. Naopak bylo ještě zneužito odchodu Slovenska ze společného státu k posílení propagandy proti Moravě a lidé strašeni lživým tvrzením, že Morava chce „trhat republiku“. Poté došlo k šokujícímu prosazení krajů po vzoru komunistických Gottwaldových krajů z 50. let !

Něco takového je možné jen proto, že došlo v minulosti k několika chybám. Jednak jsme neměli na nátlak českých obrozenců ustoupit ve věci naší přirozené moravské národnosti k umělé české. S tou se mnozí lidé na Moravě ani po 150 letech nezžili. Poté přibyla v roce 1918 další zásadní chyba. Podle mezinárodního práva měla být při vzniku Československa podepsána smlouva mezi Moravským markrabstvím – korunní zemí Rakouska-Uherska s určitým stupněm státnosti – a nově vznikajícím československým státem. Smlouva, která by Moravě zaručovala zachování jejích zemských práv včetně zákazu majorizace ve věcech týkajících se jen Moravy samé. Zachování moravských práv bylo sice při vstupu Moravy do společného státu slíbeno, ale proti všem úmluvám, které Morava považovala za závazné – nedodrženo! Kam se ztratila tisíciletá moravská státnost ?

Dnes to vypadá, že k navrácení moravských práv zbývá jediná cesta. Znovu deklarovat naši přirozenou moravskou národnost. Je velmi důležité si ji zapisovat při každém sčítání lidu. To nejbližší bude na jaře příštího roku. A zapsat si nejen národnost, ale i náš přirozený moravský jazyk. Nesmíme zapomínat, že současný spisovný jazyk v ČR byl vytvořen z obou jazykových větví. Jak české, tak moravské. A ještě na počátku 20. století se mu na Moravě říkalo jazyk moravský – moravština. Časem se sice ustálil jeden název, čeština. Ale i tak je to svým vznikem stále jazyk stejně český, jako moravský. Název jazyk český, nebo čeština je zneužíván ze strany mocenského pražského centra k tvrzení, že Moravané nejsou národem, protože nemají vlastní jazyk – a to není pravda! Navíc už dávno byl překonán názor prosazovaný v 19. století, že co jazyk to národ. Ale pražské mocenské centrum to účelově stále staví jako něco, co je snad dodnes platné a na základě podobných tvrzení odmítá uznání moravského národa, ke kterému se opět hlásí stále více a více občanů ČR žijících na Moravě.

Věra Hejtmánková, signatářka Deklarace moravského národa