V Čechách narážíme na dva antagonistické názory. Jednak jsou v Čechách lidé, kteří stále lpí na tendenčním tvrzení, úmyslně posilovaném především za I. republiky s přesahem i do doby pozdější, podle kterého se Rakousko-Uhersko nepřátelsky chovalo k Čechům. O obrovském příspěvku monarchie na stavbu Národního divadla (českého), bez kterého by se divadlo nikdy nemohlo postavit, se záměrně nikdy a nikde nemluvilo a nepsalo. Namísto toho se vyzdvihovala sbírka Národ sobě, jejíž výtěžek byl ve srovnání s příspěvkem monarchie zcela nedostatečný.

Na druhé straně jsou v Čechách osobnosti, jak z prostředí historiků tak z veřejného života, kteří si troufají postavit zažitému tvrzení o rakouské monarchii jako žaláři národů a poukazují na nutnost znovu, objektivně, pravdivě a především spravedlivě posoudit toto historické období, které sice nebylo ideální – a to není nikdy nic – ale přesto je v mnoha směrech s dřívějším tvrzením v naprostém rozporu.

Na Moravě naopak vzpomínáme s vděčností na svobodu a práva, jež nám Rakousko-Uhersko zaručovalo. To samozřejmě neznamená, že by se snad monarchie chovala jinak ke korunní zemi české a jinak ke korunní zemi moravské. Tedy že by mezi těmito dvěma státy, existujícími v rámci rakouského soustátí, dělala nějaké rozdíly!

ABSURDNÍ A NELOGICKÉ JE Z TOHO POHLEDU TRVALÉ JEDNÁNÍ ČESKÉHO MOCENSKÉHO CENTRA V PRAZE OD ROKU 1918. MORAVĚ A JEJÍM OBYVATELŮM NEUMOŽNILO A NEUMOŽŇUJE MÍT ANI TAKOVÁ PRÁVA, JEJICHŽ NEDOSTATEČNOST LÉTA TAK TVRDĚ ODSUZOVALO A KRITIZOVALO. A PŘITOM MORAVA A MORAVANÉ VÍC – NEŽ TATO PODLE LETITÉHO TVRZENÍ PRAHY „NEDOSTATEČNÁ PRÁVA“ – ANI NECHTĚJÍ !!!

Věra Hejtmánková, signatářka Deklarace moravského národa