Ctibor Tovačovský autor moravské ústavy

Minulý týden měl výročí narození Ctibor Tovačovský. To jméno je některým z vás určitě povědomé, ale čemu se říká Moravská ústava ? Dvousvazkovému spisu známému pod názvem Kniha tovačovská.

Když se 4. dubna roku 1438 do rodiny Jana Tovačovského z Cimburka a jeho ženy Žofie narodil Ctibor Tovačovský, byl jeho strýc Jiří z Kunštátu osmnáctiletý mladý muž s bojovými zkušenostmi. V té době se již nacházel v Poděbradech a o dvacet let později se stal mimo jiné českým králem. Ale i ze Ctibora vyrostl nejen skvělý právník a vlivný zámožný šlechtic, ale i zemský hejtman na Moravě a kancléř Království českého. Po spisu Hádání Pravdy a Lži o kněžském zboží a panování jich z roku 1467 mu nebránilo nic v tom soustředit se na svoje nejproslulejší dílo. Jmenovalo se Paměť obyčejů, zvyklostí starodávných a řízení práva v Markrabství moravském a známější je pod názvem Kniha tovačovská.

V ní Ctibor Tovačovský z Cimburka sepsal právo na Moravě. Věnoval se právu procesnímu, trestnímu, dědičnému, majetkovému i pozemkovému a dále třeba sounáležitostí různých náboženských vyznání nebo upravení vztahů mezi stavy a panovníkem, ale i mezi jednotlivými stavy navzájem. Také se zabýval ústavními záležitostmi mezi zeměmi, v tomto případě hlavně mezi Markrabstvím moravským a Královstvím českým, kde definoval moc stavovské obce a potažmo i suverenitu Moravy. Tato zemská ústava se používala desítky let, až do vydání Zemského zřízení Markrabství moravského, a časem ji dopracoval účastník zemského soudu Ctibor Drnovský.

Ale není lepší nahlédnout do knihy samotné ? V době jejího sepisování vládl na Moravě Matyáš Korvín a tak se zde nachází Matyášova přísaha jakožto markraběte: „ My Matyáš slibujeme a přísaháme na tomto svatém čtení, že všecky obyvatele země této, markrabství Moravského, pány, preláty, rytířstvo i města, bohaté i chudé, duchovní i světské, všecky spolu i každého zvláště, máme a chceme při jich svobodách, řádích a dobrých starodávních obyčejích zachovat ani v čem mimo spravedlnost obtěžovat, ale při právě jich a spravedlivosti zachovat jako pán jich milostivý a spravedlivý. Tak nám pán Buoh pomáhej, matka Bóží i všichni světí. “

Také se zde píše, že Markrabství moravské je svobodné: „ Rozumíno muož být z těchto starých svrchupsaných obyčejuov, že země tato byla vždycky svobodná, jakžkoli jest od království a koruny své padla a žádnému pánu ani které zemi podmaněna nebyla. Neb páni, rytířstvo a preláti žádných přísah pánu nečiní, též jako Čechové, než prostý slib poddanosti a poslušenství, ani žádné jiné zemi, než tomu pánu a dědicóm od něho řádně prošlým a to v zemi své Moravské a nikde jinde, a města též, krom přísahy vedle obyčeje jich. Také práva svá země má svobodná beze vší překážky pána svého a všelijakého odvolání ani k císařově milosti, ani k svému vlastnímu pánu, jakož se o těch právích dole šíře psát bude “.

Tolik tedy alespoň ve stručnosti Kniha tovačovská. Životní postoje autora tohoto díla zaujaly daleko později i Palackého, který o Ctiboru Tovačovském napsal: „ stavové Moravští chodili k němu do Tovačova na porady o zemské dobré jako ke dvoru nějakého panovníka, chudí i bohatí utíkali se k němu o pomoc ve všech potřebách a právo i spravedlivost nezdály se míti bezpečí, leda ve slovu jeho “.

Nebo o smrti Ctibora Tovačovského: „ když konečně smrť zachvátila ho na Tovačově, zdálo se Moravanům, jakoby osiřeli, jakoby otec vlasti jim byl umřel. Nepotřebí dokládati, že byl i člověk velikého rozumu i ušlechtilého srdce, činnosti nadobyčejné, energický a spravedlivý spolu, na poddané své pán laskavý, a což na jeho věku byla věc nad míru řídká, i horlivý v náboženském vyznání svém i snášenlivý a mírný k jinověrcům “.

FB Radovan Vrtěl