Dačice na Moravě

Nápis na budově dačického nádraží na staré fotografii nás může přivést k zamyšlení. Víme, že Dačice a Dačicko jsou stále na Moravě, ale zlovolným technokratickým zásahem co se týče správy území jsou, světe div se, v Jihočeském kraji ! A to stejně jako mnoho jiných měst a území Moravy, která se dostala pod správu českého nebo alespoň jako v případě Jihlavska, „nemoravského“ Kraje Vysočina …

Proč tomu tak je? Proč má stále někdo snahu znásilňovat přirozený běh věcí? Proto, aby zakonzervoval nepřirozený komunistický centralistický systém u nás?

Vždy se mně vybaví zkušenost, o které nám vyprávěl doc. JUDr. Jiří Bílý a která je z doby jeho působení v Parlamentu ČR. Tehdy se zúčastnil setkání starostů obcí na vysočině. Při tomto setkání ho zaujala jedna věc. A totiž to, že si starostové z moravských obcí sesedli k jednomu stolu a starostové z českých obcí k druhému. Zcela přirozeně, aniž by se domluvili, nebo je k tomu někdo vyzval. Byl z toho jasně patrný vztah těchto lidí k původním historickým zemím, ze kterých se naše republika skládá. Tedy k Čechám na straně jedné a k Moravě na straně druhé. Vztah, který bezesporu odrážel i vztah ostatních lidí z těchto obcí ke svým mateřským zemím.

A to je ten důvod k rozbití přirozené správy státu. Narušit tento vztah. Především narušit vztah k Moravě. Vykořeňovat postupně moravanství nejen politickým a mediálním tlakem na celou Moravu, ale ještě zvlášť narušením vztahu k Moravě tam, kde hranice mezi Moravou a Čechami kopírovala i vztahy lidského společenství k původní zemské vlasti.

Věra Hejtmánková, signatářka Deklarace moravského národa