Historie moravského národního jazyka

Velký ohlas a mnoho kladných reakcí vzbudil článek Zbyška Šustka z roku 1998 „Kodifikace moravského spisovného jazyka“, zveřejněného na našem webu 23. ledna 2017. V návaznosti na tento článek bychom rádi uveřejnili také některé zjištění pana Jana Opálky z Nemilan, velkého propagátora moravského národního jazyka.

Například v článku „Historie moravského národního jazyka“ z roku  1999, napsaného pro časopis „Moravský hlas“, který vydával Spolek Moravanů na Slovensku uvádí:

Po roce 1620 t.j. po Bílé Hoře, došlo k zásadnímu zlomu v používání jazyka. Za učebnici jazyka se začala používat Moravské bible Kralická. Jak uvádí autor Porák je psána východomoravsky. To potvrzuje Karel Havlíček Borovský v Národních listech a také Jungman v návaznosti na spisy Veleslavína. Dokonce František s. Pluskal v roce 1883 uvedl, že poslední „česká“ kniha je kronika tzv. Dalimila! Dále řeč Čechů „zanikla“.

V roce 1628 došlo k zásadní dualitní změně. Císař vydal zákon o cedulích řezaných Moravského zemského zákona, kdy na první polovině byl text moravský a na druhé německý.

Na návrh Petra rytíře Chlumeckého dne 14.4.1848 přijal Moravský zemský sněm v Brně zákon navazující a potvrzující zákon o moravském jazyku z roku 1628, tedy potvrzuje moravský jazyk po 220 letech. Upozorňuje Čechy, že je to jazyk domácí, moravský. Dne 18.9.1848 se na středních školách zavádí jazyk, mající kořeny v moravské bibličtině. Dne 1.11.1848 se začaly tisknout Moravské noviny.

Za zásadní událost je možné považovat nástup císaře Josefa I. na trůn v Olomouci, který 2.12.1848 potvrdil Moravanům všechny zákony přijaté zemským sněmem.

Tyto zemské zákony přijal československý stát recepčním zákonem č.11 z 28.října 1918, čl.2