Historie Slezska s moravskými kořeny
Vymezení hranic po první světové válce znamenalo zlom pro jižní část Horního Slezska
V roce 1920 téměř třetina obyvatel okresu Ratibor / Racibórz a asi deset procent okresu Leobschütz / Głubczyce mluvila jako svým mateřským jazykem moravským dialektem. Situace na jihu Horního Slezska se však změnila když byly po první světové válce překresleny státní hranice. Zatímco čtvrť Leobschütz zůstala zcela s Německem, musel Berlín část okresu Ratibor, který se od nynějška označoval jako Hultschiner Ländchen, postoupit Praze. Většina moravsky mluvících Horních Slezanů se tak stala československými občany – aniž by byla požádána o projevení své vůle. Vítězné mocnosti první světové války zcela ignorovaly tradiční mentální vazby na Prusko a skutečnost, že se hornoslezská Morava v Německu nepovažovala za národnostní menšinu, ale za slovansky mluvící prvek pruské společnosti.
Ve zbývající německé části okresu Ratibor bylo po roce 1920 jen několik míst, kde se mluvilo moravsky jako hovorovým jazykem nebo se konaly moravské bohoslužby, včetně Boleslau / Bolesław, Borutin / Borucin, Kranowitz / Krzanowice a Klein Peterwitz / Pietraszyn. Poté, co se v roce 1933 chopili moci národní socialisté, hrozilo za veřejné používání moravského dialektu obtěžování – v nejlepším případě správní sankce. V roce 1939 navíc národně socialistický režim přinutil církevní správu stáhnout Moravu z liturgie. Bylo to poprvé za celá staletí, kdy byl moravský dialekt zcela zakázán na bohoslužbách.
Polská lidová republika, která převzala správu v Leobschützeru a v oblasti Ratibor v roce 1945, neuznávala moravsky mluvící Hornoslezanyjako etnickou menšinu, ale v některých lokalitách umožňovala bohoslužby konat v moravském dialektu. Během komunistického období se úřady pokoušely polonizovat moravsky hovořící Horní Slezany různými prostředky, což se jim alespoň částečně podařilo na jazykové úrovni. Kvůli jejich silným německým náladám byla celá komunita považována za podezřelou až do konce Lidové republiky.
Již na konci 50. let opustila drtivá většina moravských Horních Slezanů, kteří žili v okrese Leobschütz, svou domovinu a odešli do západního Německa. Naproti tomu v Ratiborsku nedošlo k hromadnému odchodu, což znamená, že v každodenním životě v tomto regionu jsou stále přítomny jak moravský dialekt, tak určité moravské tradice. I přes desetiletí polonizace si mnoho obyvatel uchovalo svou moravsko-hornoslezskou identitu a německé přesvědčení. Lokality na jihu Ratiborské oblasti jsou proto považovány za bašty německé menšiny, což je v obci Kranowitz vyjádřeno mimo jiné dvojjazyčnými německo-polskými místními jmény.
Text: Dawid Smolorz