Kašubům nerozumí ani Poláci

Dům obrácený vzhůru nohama, nejdelší dřevěná deska na světě či koncertní piano zapsané v Guinnessově knize rekordů. To vše je k vidění ve Vzdělávacím a propagačním centru regionu v Szymbarku, kašubské vesnici nedaleko polského Gdaňsku. Ono místo je v dobrém slova smyslu trochu schizofrenní, zprvu totiž ani nestačíte zírat, co všechno je tam k vidění. Tolik atrakcí v jednom prostoru aby člověk pohledal. Jenže pak jde legrace stranou a před vámi se začne vynořovat leckdy krutá a pohnutá historie kašubského lidu, podle jejich vlastních slov hrdého a tvrdohlavého národa, podle Poláků však „pouhé“ etnické skupiny. Vývoj kašubské kultury značně ovlivnil fakt, že žili v pohraniční oblasti. Neustálé půtky a boje mezi Poláky a Svatou říší římskou, v pozdějších časech pak mezi Pruskem a Německem, znamenaly jediné: postupnou ztrátu vlastní identity. Počet etnických Kašubů se odhaduje na statisíce, ale kašubský jazyk, kterému mnohdy nerozumí ani sami Poláci, používá jen asi desetina z nich.

Ale zpátky k historii nedávné. Právě k té se totiž váže spousta szymbarských zajímavostí. Podíváte se tak třeba do repliky jednoho z bunkrů, které během okupace patřily protinacistické skupině T. O. W. Gryf Pomorski. K vidění jsou osobní předměty členů skupiny i další autentické vybavení. A když se zhasne, stísněný prostor se stane ještě více deprimujícím. A pak se rozduní zvuk a vy se stanete svědky náletu. Jako byste se opravdu vrátili o desítky let nazpět.

Krutý osud kašubských vyhnanců na Sibiř připomíná tamější dřevěný dům tajně dovezený až z Irkutska. Právě tam jej Kašubové nejprve rozmontovali, následně označili trámy, ale tak, aby nikdo nic nepoznal, a kousek po kousku roubenku dopravili do Polska, kde ji opět smontovali. Riskovali všechno, ale jako by se tu opět projevila kašubská nezdolná nátura. Nebezpečná akce vyšla.

Průvodci pak zvídavým návštěvníkům prozradí ze sibiřské historie daleko více a nešetří detaily. Tedy že transporty na Sibiř nepřežilo až šedesát procent lidí, mrtvé vždycky jen ráno vyházeli z přeplněných vlaků ven. Drsné klimatické podmínky dokreslovaly ještě drsnější podmínky pro život – v malých domcích se tísnilo až sto čtyřicet lidí, v třeskutých mrazech pracovali venku, spoře odění, a to včetně malých dětí… V areálu nechybí ani další budovy: dřevěný kostelík, replika panství z městečka Salino, dům Kašubských, kteří odešli v roce 1858 do Kanady a usadili se v provincii Ontario (právě odtamtud jej sem dovezli rozebraný na jednotlivé prvky), či dům darovaný polskými osadníky a účastníky krymské války. Asi nejcharakterističtější stavbou vzdělávacího centra v Szymbarku je však dům stojící vzhůru nohama. Symbolizuje pád komunismu a je alegorií moderního světa, v němž jsou hodnoty a tradice postavené na hlavu. Vstupuje se do něj střešním oknem, zařízen je socialistickým nábytkem, nechybí ani televize. A rozhodně se nejedná o nic pro slabší povahy. Každý krok dá práci, mozek a žaludek udělají své, motá se vám hlava. Se životem Kašubů seznámí i muzejní sbírka odkazující na jejich zemědělskou historii. Průvodci se po areálu producírují v pestře vyšívaných krojích, a když budete chtít, můžete vyzkoušet i jejich tabák. Mají ho několik druhů a koupit se dá i na doma. Samozřejmě vám vysvětlí, jak se s ním popasovat. Nasypat hromádku na hřbet palce, pronést úsloví „Chceme le so zażëc“ a jemně třít nosem sem a tam, dokud všechno nenasajete dovnitř. Ale hlavně nekýchat! Tabáková kultura se s Kašuby pojí odnepaměti, však šňupací tabák tam fungoval i jako jakási dýmka míru. Unikátem pak jsou jejich tabatěrky vyráběné z kravských rohů. I ty si tam můžete koupit. A pak se třeba naučte zpívat kašubskou abecedu, seznamte se s jejich typickými barvami, kdy každá symbolizuje něco jiného. Tři odstíny modré znamenají nebe, moře, jezera a řeky, zelená lesy, černá půdu, žlutá slunce a červená oheň a krev prolitou při obraně vlasti. Anebo žasněte nad předměty takřka k neuvěření. Koncertním klavírem, který váží úctyhodných 1,8 tuny a jehož rozměry jsou 6 x 2,5 x 1,87 metru, nebo nejdelším dřevěným prknem na světě. K němu trochu lakonicky poznamenávají, že se hašteřili s Němci a chtěli je v tomto porazit. A taky že se jim to povedlo. A že Američanům sice doma rostou mnohem vyšší stromy, ale jsou líní na to, aby se sami o nějaký rekord pokusili. A když vám to všechno vykládají (i s tím, jak deska, kterou vyrobili, byla delší, než předpokládali, tak prostě jen přistavěli kus domu), musíte se smát. A pokyvovat hlavou nad tím, jak pyšný tento národ na svůj um je. No a kdo má rád jídlo a pití, také si v Szymbarku přijde na své. V areálu mají nejen stylově zařízený hotel, ale i restauraci, vlastní pivovar, pivní lázně, cukrárnu nebo pekařství. Děti se vydovádí na hřišti a vůbec, celé vzdělávací centrum je jako dělané pro několikadenní dovolenou.

Zdroj: https://www.idnes.cz/cestovani/kolem-sveta/polsko-kasubove-szymbark-kasubsko-gdansk.A200630_165359_kolem-sveta_hig