Kdo maže, ten jede?

Zajímavé úsloví. V podstatě by to mělo znamenat, že ten kdo platí by měl dostat to, za co platí. Ale u nás to spíš znamená, že ne ten kdo maže, tedy platí „jede“. Nebo ti. Tedy my všichni. My stále platíme, už od Listopadu, aby „jeli“ ti druzí. Ne ten, kdo maže a platí, ale ten kdo podmaže jede. Ten kdo podplácí. Podplácet se může funkcí, zakázkou, hlasem ve sněmovně, nebo na nížších stupních. A aby se opravdu pořádně „jelo“, je třeba mít koncentrovanou moc. Držet jí co nejvíc. Ať to stojí co stojí. Ať je to v rozporu se spravedlností, odkazem dějin, se základní slušností vůči všem občanům z hlediska hospodaření se zdroji společnosti.

Co mě přivedlo k takovým myšlenkám? Nebylo to úsloví samé. Ale údaj z Monitoru informačního portálu MF, že by se zavedením zemského zřízení v naší republice ušetřilo 18 až 22 mld. Kč každoročně. Ale to už by naše politické „elity“ nemohly kšeftovat s tak velkým balíkem možností. Moravě by se po právu vrátila odpovídající část práv a tím i moci. Pro společnost by to mělo obrovské výhody nejen v úspoře finančních prostředků. Obecně se ví jaké. Efektivita zemského uspořádání pro hospodářství je známá.

Ale pro tu skupinu, která má z kšeftaření obrovské příjmy a jiné výhody, by to přece byla ztráta a to je to hlavní. Hledět na zájmy občanů? Ano, jistě ! Ale jen tehdy, když jsou jejich zájmy náhodou v souladu s těmi „našimi“. A to se stane opravdu zřídka. A tak platíme všichni. Ale Morava nejbolestněji, politické „elity“ ji odsoudily k postupnému (a potupnému) výmazu z mapy Evropy.

Věra Hejtmánková, signatářka Deklarace moravského národa