Komentář k úmrtí B. Bárty

Doc. Boleslav Bárta byl v té době už dlouho vážně nemocný na srdce. To bylo známo. Pravděpodobně ho nechtěli zabít, ale na druhou stranu museli počítat s tím, že se to stát může. Ďábelskost provedeného úmyslu spočívala v zasedacím pořádku. Vedle doc. Bárty posadili jeho nejagresivnějšího odpůrce, známého urážkami, jedovatostí a sprostotou nejhoršího kalibru vůči doc. Bártovi včetně otevřeného shazování obnovy zemského zřízení. Nemyslím si, že by to vymyslel Havel. Ale působili na něho lidé, kteří tento zlý úmysl měli a zřejmě mu navrhli, že by bylo dobré doc. Bártu pozvat. Dokonce jsem přesvědčena, že o úmyslu ani nevěděl, pokud se mu zmínili, asi si neuvědomil možné důsledky.

Dělo se toho tehdy mnoho. Kdo zažil tehdejší atmosféru, jistě si pamatuje nadutost a pýchu všemocného »Občanského fóra«, které se jen na úplném počátku chovalo demokraticky a zpočátku obnovu zemského zřízení podpořilo. Ale velmi rychle v něm uchopili moc lidé zcela jiného ražení. Havel nebyl osobností, za kterou jsme ho ihned po Listopadu považovali. Jistě měl i určité slabosti, kterých někteří kolem něj dovedli využívat, stejně jako mnozí zneužívali dřívější přátelské vztahy s ním.

Zatímco urážet Havla a jeho druhou ženu si troufne každý zbabělec, o Klausovi a jeho kamarile se většinou mlčí. Málokdo si na něho a na tu, z velké části díky jemu (bez práce) velmi zbohatlou skupinu, troufne. Ti způsobili našemu hospodářství nezhojitelné rány. Ke cti Klausovi slouží jen to, že se dnes vyjadřuje proti oligarchizaci naší společnosti. Pozdě si uvědomil, jakých chyb se dopustil.

Věra Hejtmánková, signatářka Deklarace moravského národa