Konfederace Moravy, Rakous a Uher

Ivančice 1608. Markrabství míří ke konfederaci a zažije vrchol své stavovské moci.

Již koncem března roku 1608 se do Ivančic začali sjíždět představitelé moravské šlechty na zemský sněm Markrabství moravského. Proč právě do Ivančic ? Byly v té době jedním z center Jednoty bratrské a vzdělávali se zde vůdcové proticísařského tábora Karel z Lichtenštejna a Karel starší ze Žerotína. O dva týdny později, 14. dubna, sněm začal v počtu asi 200 pánů, rytířů a duchovenstva, které s účastí dlouho váhalo a přijelo bez kardinála Františka z Ditrichštejna.

Málokdo z delegátů tušil, jakým směrem se jednání povedou, ovšem lidé zasvěcení do složitých zákulisních vyjednávání věděli své. Sněmu totiž předcházela konspirační schůzka stavovských předáků z Moravy, Rakous a Uher, která se konala v prosinci 1607 na rosickém zámku již zmíněného moravského šlechtice Karla ze Žerotína. Císař Rudolf II. totiž jakákoliv jednání v tomto směru na Moravě zakázal a pohrozil i zástupcům královských měst. Každopádně sněm sesadil Ladislava Berku z Dubé z hejtmanského úřadu a zvolil si do čela země výbor, takřečené direktorium, pod vedením Karla z Lichtenštejna. Hlavou poselstva k jednáním o osudu konfederaci s Rakousy a Uhrami byl zvolen Karel Starší ze Žerotína, který se tak stal hlavním partnerem arciknížete Matyáše a byl to právě on, kdo začal dávat mlhavým představám jasnější kontury.

Na nátlak císaře se do Ivančic nakonec zástupci královských měst nedostavili, kníže Matyáš se nedostavil přesto, že účast přislíbil, a stejně jako císař vyslal na sněm své zplnomocněnce. Jednání komplikoval fakt, že do Ivančic nepřijeli ani představitelé českých, slezských a lužických stavů, kteří konfederaci odmítali, i když jim byla nabízena. Právě v Ivančicích se poprvé objevily první náznaky neochoty českých stavů ke spojenectví s Matyášem a výhrady měly i vůči opozičnímu programu.

V červnu 1608 byla uzavřena tzv. Libeňská mírová smlouva, kterou se Rudolf II. vzdal Uher, Rakous i Moravy a jeho bratr Matyáš se stal následníkem trůnu. Morava se tak stala fakticky nezávislou zemí a subjektem mezinárodního práva tvořící konfederaci s Rakušany a Uhry. Ke Koruně se markrabství mohlo vrátit, až arcikníže a markrabí Matyáš bude moci být i králem Čech. Ten obnovil platnost zemského zřízení včetně článků porušovaných dříve jeho bratrem Rudolfem. Slíbil Karlovi staršímu ze Žerotína, který se právě stal moravským zemským hejtmanem, že si nebude bez dohody se stavy osvojovat vládu nad nimi a že neuzavře žádnou smlouvu bez jejich vědomí a souhlasu. Dal také zřídit na Moravě vlastní dvorskou kancelář i apelační soud. Pravomoc České kanceláře byla dočasně zrušena a poté se silnými omezeními obnovena pod dohledem moravských stavů. Ty získaly právo moci zákonodárné a usnesení zemského sněmu již nepotřebovala ke své platnosti potvrzení panovníka. Bez souhlasu stavů se nesměla vypovědět válka ani uzavřít mír a stavové získali oprávnění vojensky bránit jakékoli porušení zemského zřízení. Postupně se zlepšovaly také stavovské finance, stavové mohli odmítnout poskytovat panovníkovi půjčky nebo za ně ručit a při nedostatku financí si sami na ně půjčovat, jak se dělo ještě přednedávnem. Rovněž musel Matyáš přes odpor katolické církve slíbit, že nikdo nebude stíhán pro svoji víru a jednotlivá náboženství postavil na stejnou úroveň.

Žádná jiná země neměla tehdy tolik svobod jako Morava a stavovská moc byla nejsilnější, co paměť lidí sahala. Tuto výjimečnou situaci dokresluje fakt, že stavy dokonce začaly v olomoucké a později i brněnské mincovně razit vlastní peníze.

Na závěr jedna zajímavost. V zadním traktu domu, kde probíhal tento pro tehdejší dobu přelomový sněm, se o 252 let později narodil malíř Alfons Mucha. Ostatně Muchové žijí v Ivančicích pěknou řádku let, Alfonsův předek Václav Mucha roku 1619 koupil dům v Kounické ulici od Jana Nosa z Vojkovic za 160 zlatých rýnských…

Na fotu znojemská listina z 23. dubna 1608, ve které arcikníže Matyáš přijímá pod svou ochranu stavy Markrabství moravského

FB Radovan Vrtěl