Mé moravanství

 V době, kdy jsem začal brouzdat po internetu a zajímat se samostatně o různá témata, jsem narazil na fenomén moravanství — moravského vlastenectví. Bylo to v období, kdy začaly různé promoravské organizace opět intenzivněji rozvíjet svoji činnost. Z mainstreamových médií jsem se, jako ostatně všichni, nedozvídal moc informací o Moravě, její kultuře, tradicích a moravských vlastencích. A když už jsem se něco dočetl, nebo něco zaslechl, často to byla negativně laděná zpráva přirovnávající moravské vlastence k nějakým divným lidem, nebo dokonce k radikálním nacionalistům. A tak jsem hledal jinde.
 
     Zjistil jsem, že existovala svébytná Morava s moravským národem a svými tradicemi a kulturou, která je v dnešní době na ústupu. Zjistil jsem, že dnešní moravské hnutí má pramálo společného s nacionalismem, že je otevřené všem vlastenecky založeným lidem. Postupem času jsem dospěl k názoru, že naše tradice a kultura jsou unikátním dědictvím našich otců a je třeba je zachovat a podporovat. A je tudíž potřeba mezi lidmi šířit moravské povědomí. Sám jsem se moravským patriotem stal.

Leckterý „světoobčan“ si řekne: „Co bylo, to bylo. Proč oživovat a zachovávat staré tradice a starou kulturu?“. Já jsem přesvědčen, že naše společnost prožívá krizi hodnot, kterou je potřeba řešit. Pokud dovolíme, aby tradiční společenské hodnoty vymizely, co nám zůstane? Individualismus lidí, kteří ani neví, kdo byli jejich předkové, jak žili a smýšleli. Co spojí lidi a dá jim nějaký pocit sounáležitosti? Nic. Co zamezí tomu, abychom se nerozplynuli v homogenní směsi celého lidstva, kde si jen každý hrabe na svém písečku a vlastně nikam nepatří? Opět nic. Proto jsou potřeba zachovávat tradice a naše hodnoty. A proč zrovna ty moravské, a ne české? Vždyť přeci Morava byla po staletí svébytnou zemí. Lidové písně, které nemají obdoby, krásné kroje, tradice a mnoho dalších aspektů naší kultury máme stoprocentně vlastních. Proto jsem se stal členem Moravské národní obce (MS Blanensko) a rozhodl se připojit k jejímu promoravskému úsilí. A myslím, že úspěchy posledních let jako jsou sčítání lidu nebo vyvěšování moravské vlajky na radnicích dokazují, že naše snažení má nějaký smysl a nachází u lidí odezvu. Pevně věřím, že i nadále nacházet bude.

Michael Doskočil