Mluví Moravané spisovněji?

Moravané ve své komunikaci běžněji používají mnoho různých nářečí. Na rozdíl od Čechů ale jakmile přejedou jinam, „přepnou“ na hovorovou češtinu.

Možná se vám to taky stalo. Sedíte si v hospůdce v Praze (nebo jinde v Česku západně od Jihlavy), veselíte se s přáteli, panuje všeobecně příjemná atmosféra… a vtom to uslyšíte,  hovor dvou lidí, z nichž jeden sice mluví podivně měkce a zpěvavě, ale jinak až směšně spisovně. „Jasné, já se mám dobře.“ … „Pavel? No to je hodný kluk, ten mně teď dost pomohl.“ … „Ale toto město je fakt krásné, že?“ A vás ta přemíra spisovnosti zaráží. Na co si to ten – ano, teď už to řekněme – moravský host hraje? Vážně nemůže říct zcela běžné „jasný, mám se; hodnej kluk; město je krásný, viď“? No, nejspíš by mu to nešlo přirozeně přes pusu. Ale s tou spisovností to tak vážné nebude.

Dva Moravané ze stejné vesnice spolu obvykle hovoří stejným nářečím. Stačí ale jen o pár kilometrů popojet – a najednou „se mluví“ úplně jinak. Oblast Čech spojuje obecná čeština, Morava ale žádnou „obecnou moravštinu“ nemá. A kromě konkrétních nářečních výrazů z velmi konkrétních částí Moravy se například východomoravská nářečí – která se spisovné češtině v mnoha ohledech blíží nejvíc – od zcela spisovného jazyka liší dokonce v mnohém. Kdybyste našeho milého hosta poslouchali dál, mohli byste ho například slyšet, jak si objednává – „tož třeba toto s rýžou a hlavně mně tam nezapomeňte dat okurek!“; pokračuje v hovoru s přítelem – „svojeho bratra sem viděl pár dní zpátky, dojel za mnú na návštěvu, ale po našej malej už sa ‘ně stýská“; „mně ta rýža nechutná, možeš to dojest?“; a dokonce do hovoru zaplétá slova na první pohled nenápadná, ale zato naprosto nesrozumitelná – „Tomášu, oddělej prosim tě tu židlu, zavazí mi tu.“ Tak schválně – co ta židle dělá?

Kde se tedy bere ten předpoklad, že Moravané prostě mluví spisovněji? Hlavní roli pravděpodobně sehrává právě obecná čeština a její přítomnost – či spíše nepřítomnost – v mluvených moravských dialektech. Pronikání obecné češtiny na Moravu je sice patrné, ale ani odborníci se často neshodují v tom, co se z obecné češtiny na Moravu už dostalo a co (a v jaké míře) je tam běžné odedávna. Připomeňme, že obecná čeština je pro Česko tzv. interdialektem – čili dialektem velmi rozšířeným, který stírá rozdíly mezi blízkými nářečími a posiluje jejich společné rysy, a v běžném hovoru je používaná ve většině Čech. Osoby z Čech obecná čeština odmalička obklopuje: vyrůstají s ní, slýchají ji všude kolem sebe, mluví jí… a proto ji často vnímají jako přirozený jazyk a neuvědomují si, že některé výrazy, nebo například koncovky, nejsou spisovné.

Zato Moravané ve své komunikaci běžněji používají mnoho různých nářečí a odmalička – obzvlášť ve školách, kde se hlavní názor na spisovnost nebo nespisovnost utváří – slýchají, že mluví jinak než „správně česky“, a proto si rozdíl mezi spisovností a nespisovností více uvědomují. Jsou tedy ochotnější najednou začít mluvit jinak a přizpůsobovat se spisovnosti. Moravané se také svým dialektem prozradí mnohem snáze než lidé z Čech, a protože moravština občas může vzbuzovat údiv, začínají v Čechách mluvit hovorově – tedy spisovně. Moravu spojuje ještě jedna věc – vůči obecné češtině tu často panuje jistá zaujatost a Moravané se snaží všemu tomu „ejkání“, voknům, vočím, vopicím a dalším výrazným rysům obecné češtiny záměrně vyhýbat. Zkrátka, pro Moravany je přirozené odmalička ovládat „dva“ jazyky. Doma mluví nářečně, ale jakmile přejedou jinam, „přepnou“ na hovorovou češtinu. Totéž očekávají od ostatních – ale osobám z Čech onen takzvaně „druhý“ jazyk chybí, proto nemají kam přepnout.

O moc spisovnějc teda nemluvěj. Hlavně je ale třeba si uvědomit, že i kdyby „spisovnějc“ mluvili, tak není třeba obecnou češtinu, ani žádnou jinou variantu češtiny, vnímat jako horší jen proto, že je nespisovná. Pro mnohé obyvatele Česka je obecná čeština zcela přirozená a patří k naprosto běžnému způsobu vyjadřování. Jistě, je nutné si uvědomovat, kdy je obecné češtiny vhodné použít a kdy ne – ale o tom zase někdy jindy.

A mimochodem – ta židle našemu moravskému hostovi překážela.