Morava, 20. března 1870
Samostatnost Moravy
Volání o připojení Moravy k Čechám je nyní na denním pořádku. Ti co vědí, proč tak konají, jsou ale ve velké nesnázi, že lid moravský nechce tomu pořád ještě rozumět a že vyjímaje několik omámených a ohlušených dědin a dědinek, obce moravské pořád ještě mlčky k tomuto manévru novinářskému přihlížejí…
… že to bude vlastně slavnost k zastrašení a vyburcování Moravanů, aby potom jako obluděné ovce skákaly za vedoucím beranem zrovna do chřtánu pražských pánů deklarantů…
Právě ale proto také podporujeme mlčení lidu moravského, který vždy vyznamenával se rozvážností a ani jednou, co stojí Morava Moravou, překvapile nejednal, vyjímaje snad některé kotrmelce jeho šlechty. Věc taková, jako je zaprodání vlastní samostatnosti, potřebuje rozvážení a proto si to lid moravský hezky dřív rozmyslí, než slovo rozhodné řekne.
Ba už i to mlčení jest výmluvné vyjádření, svědčíc, že národ zůstává těmto piklům docela cizím a že v nitru svém necítí ani té nejmenší pobídky, aby k Čechám se hrnul…
Přirozený cit pro samostatnost povede Moravana vždy, aby zůstal samostatným; Čechovi může být sousedem, přítelem, bratrem, ale kvůli němu nemusí, ba nesmí zahodit svou samostatnost!
A sebevrahem by docela byl, kdyby svolil k tomu spojení s Čechy, když vidí, že Morava je menší a že by vždy potom byla od rozlehlejší země české přehlasována, vždy v menšině udržována, za podnoží, za ošlapek, za otroka hnětena.
A proto nebude Morava s Čechy jedním tělem nikdy!
Je to zákon boží, že bratr a sestra nesmí být jedno tělo a tak ať bratři Čechové nežádají toho na sestře Moravě!
zaslal Tomáš Skoumal, signatář Deklarace moravgského národa
