Morava nemá vlastní specifickou kulturu?

To je účelová lež sloužící k tomu, aby ČR mohla nadále upírat historická práva Moravě a Moravanům. Do roku 1918 měla Morava nejen vlastní kulturu, ale i vlastní hospodářství a politiku. Samozřejmě v rámci většího soustátí. Od roku 1918 mohla dále rozvíjet vlastní kulturu, ale vliv na vlastní hospodářství a především na vlastní politiku byl již mnohem více omezen.

Od roku 1949, od kdy bylo zrušeno zemské zřízení, již Morava vliv na vlastní hospodářství téměř zcela ztratila a začalo vykrádání jejího hospodářského potenciálu ve prospěch Čech a Slovenska. Typickým příkladem je například převedení výroby menších osobních vozů z Tatry do Škodovky. To je jen jeden příklad z mnoha.

Vlastní moravská politika přestala existovat zcela.

Do značné míry samostatná moravská kultura je ještě stále rozvíjela, i když i její rozvoj byl utlumen. Existence celomoravských organizací umělců byl důležitý prvek umožňující především jejich setkávání a společnou celomoravskou diskusi, která byla kultuře ku prospěchu. I když to bylo pod politickým dohledem KSČ.

Po Listopadu se vlastní politický život Moravy promítl do vzniku moravskoslezského hnutí a moravských stran. Dnes je jedinou významnější moravskou politickou stranou již jen strana Moravané. Její působení v politice je zatím nepříliš významné, i když důležité. Významné politické síly mají svá ústředí v pražském centru a Moravu po všech stránkách, včetně jejího hlavního problému – neexistence Moravy jako oficiálního celku, přehlížejí, pokud se k ní nestaví přímo nepřátelsky.

Existují moravské spolky, které se snaží především bránit umělému ničení moravské identity.

Hospodářství Moravy nadále proti Praze a Čechám upadá. Dlouhá desetiletí neexistence zemského zřízení se negativně projevuje velmi silně. A to i na životní úrovni obyvatel Moravy a našeho Slezska. V důsledku toho začíná vylidňování území zrušené Moravskoslezské země ze severu.

Rozvoj samostatné moravské kultury je úmyslně omezován. Místo samostatných prvků jsou vytvářeny detašovaná pracoviště podléhající centru v Praze. Týká se to i médií. Je také omezována finanční podpora kultury na Moravě. Lidová moravská kultura zatím odolává, i když i ta je stále více úmyslně nazývána českou. Cílem je potvrdit tvrzení, že Morava nemá vlastní kulturu a to tak, že moravské kultuře jsou v jejím přirozeně samostatném rozvoji kladeny stále větší umělé překážky.

Celomoravská sdružení umělců již téměř neexistují. Pokud ano, jsou to malá nevýznamná sdružení ani zdaleka nezahrnující všechny umělce daného směru. A ani ty neexistují v celé šíři uměleckých směrů. Existují některá zájmová celomoravská oborová sdružení, ale nemají ve společnosti velký vliv.

PRÁVA MORAVY A MORAVSKÉHO NÁRODA NEJSOU UZNÁVÁNA A OFICIÁLNÍ MÍSTA SE SNAŽÍ, ABY SE O AKTIVITÁCH MORAVSKÝCH PATRIOTŮ, SMĚŘUJÍCÍCH K OBNOVENÍ PŘIROZENÝCH PRÁV MORAVY A MORAVANŮ, SPOLEČNOST DOVĚDĚLA CO NEJMÉNĚ. SITUACE, VE KTERÉ SE NACHÁZÍ MORAVA A MORAVANÉ, JE NEJHORŠÍ OD POČÁTKU MORAVSKÝCH DĚJIN !

Věra Hejtmánková, Brno, signatářka Deklarace moravského národa