Moravská národnost a sčítání lidu

Historicky se na území Moravy obyvatelstvo nazývalo jako Moravané. I nejznámější moravský učitel Jan Amos Komenský se označoval jako Moravan.

Lékař Jan Ferdinand Hertod v latinsky psaném díle o luhačovických minerálních pramenech Tartaro-Mastix Moraviae (Karabáč na tartarus moravský) vydaný 1669 ve Vídni označuje místní jazyk jako jazyk moravský. Při příležitosti konsekrace kaple v Račicích na Vyškovsku 20. 6. 1773 byla za přítomnosti světícího olomouckého biskupa sloužena slavnostní mše a přednesy dvě kázání, jedno v moravském a druhé v německém jazyce. Místní slovanský jazyk na Moravě byl až do počátku 20. století označován jako moravský.

Po pádu komunismu v roce 1989 získali lidé na území Čech, Moravy a Slezska právo se svobodně hlásit ke své národnosti. Této svobody využili příslušníci národa moravského. K moravské národnosti se podle statistik Českého statistického úřadu při sčítání lidu v roce 1991 přihlásilo 1 360 000 obyvatel, roku 2001 asi 380 000 obyvatel a roku 2011 pak cca 600 000 lidí. Je to největší národní skupina vedle většinového národa českého a přihlášení k moravské národnosti je trvalým jevem. V 90. letech 20. století byla běžně moravská národnost zapisována na vysvědčení, než byl údaj o národnosti z vysvědčení vypuštěn. I školské úřady moravskou národnost uznávaly.

Evropské reálie dokazují, že staré definice národa, které byly určovány především jazykem, nejsou platné. Jak by se asi na jazykové definice národa dívali Belgičané, Švýcaři a Rakušané? Rovněž Židé jsou příkladem národa a náboženství, přičemž někdy hraje určující roli příslušnost náboženská, z jiných pohledů národní. Demokratický právní stát není od toho, aby vrchnostensky uznával, který národ je ten pravý a který ne. Veřejná moc musí vzít svobodné vyjádření občanů o své národnosti na vědomí.

Sociologických, jazykových, náboženských definic národa je mnoho a mohou se i vzájemně vylučovat. Konečně i u nás nebyl v období první Československé republiky uznáván český a slovenský národ jako samostatné národy, ale jako dvě větve jednoho národa československého. Tento přístup historie zhodnotila jako nesprávný. Navíc i v této době Československá republika použila argumentaci moravskou menšinou, když se jí to hodilo, byť jinak vycházela z existence československého národa a neuznávala ani národ český. Při jednání o připojení německého Hlučínska roku 1920, což bylo původně území Opavského vévodství, jež bylo původně součásti Moravy (nikoliv však moravského markrabství) a k Slezsku bylo počítáno až od 17. století, uvedla jako důvod připojení k Československu, že značná část obyvatel se hlásila za Moravany – v místním jazykovém označení Moravci.

V Černé Hoře se obyvatelstvo svobodně hlásí k národnosti srbské nebo černohorské, přičemž je neodlišuje ani jazyk, ani náboženství. Ve Skotsku se většina obyvatel hlásí ke skotskému národu, přestože hovoří anglicky a jsou většinově protestanté stejně jako Angličané.

Popírači moravské či slezské národnosti jednají jako nacistické Německo, které neuznávalo slezskou národnost a přiřazovalo Slezany k Němcům. Po roce 1948 režim zase zařazoval Rusíny mezi Ukrajince. Obdobně Slováky úřady Uherského království až do roku 1918 přiřazovaly do jednoho maďarského politického národa. Jazyková definici není jedinou možnou definicí národa. Přihlášení se k národnosti je otázkou sebeidentifikace jedince jako člověka, jde o otázku jeho navenek vyjádřeného svědomí, je to výraz jeho lidství.

Na Slovensku je moravská národnost plně uznávána, což dokazuje i jmenování zástupce moravské národnostní menšiny Jána Chúpka a jeho náhradníčky Jany Muráňové do Výboru pro národnosti menšiny a etnické skupiny Rady vlády Slovenské republiky pro lidská práva a národní menšiny. Slovensko plně respektuje práva národních menšin a neváže jejich přiznání na milost státního uznání. Takto uznává Slovensko moravskou národnost již od 90. let 20. století.

Slovensko také umožňuje přihlášení se k moravské i slezské národnosti, přitom Slovenský statistický úřad stanovil v opatření č. 44/2020 Z.z., že moravská národnost je přímo nabízena jako jedna z variant dotazníku při vyplnění údaje o národnosti. Tedy na Slovensku nemusí být dopisována.

Zdeněk Koudelka, signatář Deklarace moravského národa