Moravská šamanka „oživla“

Unikátní kousek se povedl týmu odborníků z brněnského Moravského zemského muzea. Podle originálu lebky vytvořili podobu ženy, která žila asi před třiceti tisíci lety. Do očí ji lidé od pátku mohou pohlédnout v pavilonu Anthropos. Busta má vlasy i řasy.

Nejdříve vytvořili kopie lebky staré téměř třicet tisíc let. Na jeden z nových modelů postupně nanesli dva základní svaly, spánkový a žvýkací. Na ně navrstvili měkké tkáně a vznikla tvář. Tak ve velké zkratce vypadala více než roční práce antropologů a dalších odborníku z brněnského Moravského zemského muzea. Společně vytvořili podobu takzvané šamanky z Dolních Věstonic, ženy která na jižní Moravě žila v dobách lovců mamutů.

Lidé ji od pátku uvidí vystavenou v Pavilonu Anthropos. „Rekonstrukci tváře předcházel podrobný výzkum kosterního materiálu. Při studiu originálu lebky jsme zjistili, že při předchozích výzkumech došlo k pochybení,“ zmínila antropoložka z Centra kulturní antropologie Moravského zemského muzea Eva Vaníčková.

Ženinu lebku totiž archeologové objevili ve velmi špatném stavu. Byla rozpadlá na tři sta kousků, které vědci při předchozích výzkumech slepili. Na slepené lebce byl však podle zjištění týmu špatně sestaven skus, tedy vzájemné postavení zubů při sevřených čelistech. Model, podle kterého vznikla podoba ženy, jej už má správně.

Při výzkumu antropologům pomohl čelistní a obličejový chirurg Jiří Ramba, který se o lebku šamanky dlouhodobě zajímá. Žena totiž v dětství utrpěla zranění tváře, a je pravděpodobně prvním zaznamenaným případem poúrazové růstové asymetrie obličeje, kterým se Ramba věnuje. „Asymetrie vzniká zlomeninou kloubního výběžku dolní čelisti u dětí. Pravěká žena ji utrpěla mezi devátým a dvanáctým rokem života, po nárazu na bradu z pravé strany. Postupně se kvůli úrazu zpomalil růst levé poloviny dolní čelisti,“ popsal Ramba.

Dnes už se takové zranění dá vyléčit, pravěcí lidé ale takovou možnost neměli a ženina tvář proto zůstala nesouměrná.

Vědcům pomohly moderní technologie, lebku vyšetřili třeba přístrojem CT. „Data nám pomohla objevit v lebce třeba zub osmičku, která je následkem úrazu skloněná a nejde vidět,“ zmínila Vaníčková.

Model ženiny hlavy je unikátním počinem, hlava je totiž potažená imitací kůže, má i oční implantáty. Vytvořil jej sochař Ondřej Bílek, který se stejně jako celý tým podílel i na rekonstrukcích takzvané Princezny z Býčí skály nebo neandertálského muže, které lidé rovněž najdou v Pavilonu Anthropos. „Podobu tváře jsem neustále konzultoval s antropology. Samotné modelování mi pak trvalo asi měsíc,“ poznamenal Bílek.

Pravěká žena je nazývána šamankou, jestli jí ale skutečně byla, vědci neví. „Způsob jejího pohřbu naznačuje, že měla vyšší společenské postavení. A rovněž se stávalo, že lidé, kteří měli nějaké fyzické zranění podobné pozice spojené se spirituální sférou, zastávali,“ řekla Vaníčková.

Kostru ženy objevil v roce 1949 archeolog Bohuslav Klíma. „Šlo o jeden z nejdůležitějších nálezů moravské poválečné archeologie. Kostra ženy ležela v hrobě skrčená. Mohlo se stát, že do hrobu ji uložili až nějaký čas po smrti, když totiž zemřela v zimě, nemohli kopat do hlíny, a s pohřbem museli čekat. U sebe měla pánev a špičáky lední lišky,“ zmínil vedoucí Ústavu Anthropos Martin Oliva.

převzato dne 11.5.2017: http://brnensky.denik.cz/zpravy_region/vedci-ozivili-samanku-z-dob-lovcu-mamutu-po-urazu-mela-krivou-cast-tvare-20170511.html