Moravské hnutí 1990 – 1991/I.

Je mezi námi ještě stále dost pamětníků na shromáždění, svolané Moravským občanským hnutím do brněnské haly Rondo 10. února roku 1990.

Moravské občanské hnutí bylo ustaveno skupinou moravských katolických aktivistů kolem právníka Miroslava Richtera, kteří utvořili kulturně – společenský spolek „Gorazdovo bratrstvo“, prezentující se na veřejnosti jako pěvecký spolek „Proglas“. Na přelomu listopadu a prosince 1989 se MOH stalo první organizovanou promoravskou společností. Nabídlo spolupráci tehdy vznikajícímu Občanskému fóru, to však spolupráci rázně odmítlo s poukazem na nepřijatelnost názorů ve věci obnovení zemské samosprávy v polistopadovém Československu.

Ve víceúčelové hale, postavené podle návrhu architekta Ivana Rullera v letech 1972 až 1982 s kapacitou 7 200 diváků, se sešlo kolem šesti tisíc účastníků shromáždění. V době, kdy byly svolávány velké protestní akce s účastí mnoha tisícovek lidí, se zdálo takové množství srovnatelně zanedbatelné, a média toho okamžitě zneužila. Nikdo se nenamáhal porovnávat, za jakých okolností a z jakých příčin vznikaly spontánní demonstrace na konci roku 1989 a jaké možnosti měli organizátoři stávek a protestů ve srovnání s možnostmi těch svolavatelů shromáždění, kteří chtěli informovat veřejnost o promoravských aktivitách. Téměř čtyřhodinový program shromáždění natáčela rakouská televize.

Do haly Rondo byla pozvána celá řada tehdejších skutečných osobností i lidí, které „revoluční“ vlna vynesla jako „osobnosti“ do viditelných pozic ve vládních strukturách tehdy ještě Československé socialistické republiky. Mnozí pozvaní se omluvili, někteří zaslali písemnou zdravici, jiní pozvání přijali a pronesli alespoň krátký projev či zdravici. Z nich připomenu alespoň moravské aktivní vlastence Doc. Lubomíra Havlíka, Doc. Boleslava Bártu, Doc. Jiřího Bílého, Ing. Miloše Skočovského, Ing. Josefa Pecla, zástupce vládních orgánů Slovenské socialistické republiky (Doc. Ladislav Košťa, ministr spravedlnosti), vládních orgánů České socialistické republiky (Doc. Antonín Baudyš, první místopředseda vlády, Ing. Ludvík Motyčka, ministr výstavby), sportovce (fotbalista Karel Jarůšek), prorektory vysokých škol (Dr. František Mezihorák – UP Olomouc, prof. Vilibald Bezdíček – VUT Brno). Před halou vyhrávala vojenská Posádková hudba Brno, uvnitř haly pak cimbálová kapela. Na zahájení zasedání byla zpívána moravská hymna „Moravo, Moravo“ od Ludvíka Ditricha.

Možná stojí po třiceti letech od shromáždění v Rondu za připomenutí alespoň několik málo částí z některých přednesených příspěvků a také úryvky z komentářů v některých tehdy vydávaných novinách.

Úvodní projev měl mluvčí Moravského občanského hnutí JUDr. Miroslav Richter:

„ … Křivda, spáchaná na jednotlivci je vždy strašná. Křivda, spáchaná na národě, je však o to strašnější. Křivda, spáchaná na nás Moravanech byla spáchána vědomě a promyšleně. Jestliže chceme začít budovat novou společnost, nové vztahy, obnovit důvěru k sobě navzájem, obnovit principy humanity, pravdy a lásky, a chceme-li tento obnovený svět budovat s těmi, kteří zde žili před tím, než jsme se takto mohli rozhodnout, a kteří tady žijí i dnes, pak musíme začít s rehabilitací a nápravou křivd. Ve vztahu k Moravě a jejím obyvatelům ví každý průměrně vzdělaný člověk, že je to nezbytné obnovení svobodného rovnoprávného postavení , které naše země i lidé, kteří v ní žijí, vždy měli. … Zemi, ze které se dvacet let jen bere, se říká kolonie. Když se to děje čtyřicet let, říká se jí Morava. A tak naše Morava vešla i neslavně do úsloví. A to je to, co nechceme. …“

Z pozdravného projevu prof. Dr. Ing. V. Bezdíčka, CSc:

„ … dovolte jen malou vzpomínku na to, co se mně stalo kdysi v USA. Byl jsem na nějaké konferenci a tam musel vždycky některý zástupce toho kterého národního výboru proslovit řeč. A protože těch řečí už bylo mnoho, tak když přišla řada na mě, tak jsem řekl jen: „Nejkrásnější řeč je krátká řeč. Ať žije Morava!“

Z poselství arcibiskupa olomouckého a metropolity moravského Msgre.ThDr. Františka Vaňáka (poselství četla moderátorka Pavla Váňová):

„Milí přátelé, dovolte mi, abych Vás, kteří jste se dnes shromáždili s poctivým a krásným úmyslem probudit a obrodit náš národní společenský život, pozdravil. Chci vyjádřit přesvědčení, že my, Moravané, jsme stále tím národem, který nese pečeť vyspělé kultury, vzdělanosti, pracovitosti a tvůrčí síly, ale také pečeť schopnosti být svorníkem vzájemného sblížení s ostatními národy, branou porozumění, potřebného všem. …Také nyní, kdy hledáme cestu jak dál, chci Vaši pozornost obrátit k historii, k počátkům našeho bytí, příkladům svatých Cyrila, Metoděje, Gorazda a druhů, knížete Rastislava, ale také k příkladu národního buditele Františka Sušila a pokračovatele v díle našich soluňských bratří, mého předchůdce, Antonína Cyrila Stojana. …“

Z projevu Doc. Ing. A. Baudyše, CSc., prvního místopředsedy vlády ČSR:

„ … budou volby, prosím, aby všichni jsme se sjednotili k tomu, aby již v těchto volbách zvítězily skutečně ty demokratické síly, které těch minulých 40 let cítili všechno to špatné, a myslím, že otázka Moravy, když se sjednotíte, bude takto spravedlivě vyřešena. … Otázka postavení Moravy, prosím, je otázka ústavní, základní. A do té doby, račte mi prominout, je mi to velmi líto, ale musím vám to sdělit, do doby, než budou volby, není tady síly, která by s rozmyslem, rozumně a inteligentně dala dohromady ústavu legislativně takovou, abychom s ní byli všichni spokojeni, ale do toho, abyste měli Moravu takovou, jakou si zaslouží, do toho Vám přeji, aby všechno to dobré tedy dobře dopadlo, ale prosím Vás volby. Děkuji Vám.“

Několik citací z dobového tisku dokumentuje v lepším případě neznalost novinářů o moravské problematice, v horším případě záměrnou snahu zkreslovat skutečnost a vytvořit obraz Moravy a Moravanů jako území rozvracečů, snažících se narušovat vymoženosti získané svobody. Jen málokteré noviny otiskly příznivější informace.

ROVNOST:

„ …Úryvek v podobě dvou slok z moravské hymny snad nejlépe charakterizuje atmosféru sobotního podvečera v brněnské hale Rondo. … se tu sešlo téměř šest tisíc návštěvníků. … Rondem se rozezvučel jednohlas upřímného lokálního patriotismu, volajícího po všestranném zrovnoprávnění Moravy a Slezska. Z monolitního průběhu vybočila jen slova vicepremiéra, který se přimlouval za odsunutí moravské otázky na pozdější dobu. Jak povzbudivě a hřejivě oproti tomu působily zdravice hostí ze Slovenska! …“

SVOBODNÉ SLOVO:

„ Moravští extrémisté chtějí vrazit klín mezi dva bratrské národy Čechů a Slováků. Právě dnes, kdy potřebujeme klid k přípravě svobodných voleb se snaží, stejně jako komunisté, rozbít naši křehkou jednotu. Vypadá to, jako by se zúčastnili sametové revoluce jen proto, aby pro sebe ze společného urvali co nejvíc. I takový obraz o Moravanech si může člověk utvořit při četbě některých článků v dnešním tisku. …“

RUDÉ PRÁVO:

„ … Jednou z důležitých akcí na podporu moravských iniciativ, usilujících o samostatnost svého území, bylo shromáždění v brněnské hale Rondo ………požadují pro Moravu autonomii, rovnoprávnost, právo občanů zvolit si národní příslušnost podle vlastního přesvědčení, navrácení Dačicka, Slavonicka, Moravskotřebovska, Svitavska a Jevíčska a mnohé jiné postuláty.“

MLADÁ FRONTA:

„ … Z více než pěti miliónů Moravanů v republice se jich v sobotu do brněnské haly Rondo dostavily asi tři tisíce … O co jde Moravanům? Nestačí jim jejich slivovice, víno, uzené a kroje? S touto představou totiž většinou operuje západní část republiky, přijdou-li podobné otázky na přetřes … Horké hlavy chtějí všechno hned, i změnu ústavy ještě do voleb, takže v hale Rondo se občas vedle potlesku ozývá i pískot a výkřiky Hanba! Touha po samostatnosti nezachvátila celou Moravu. Někteří by bojovali, ale s jinými lidmi v čele, další se otvírají světu a moravanství je zbytečně svazuje …“

LIDOVÁ DEMOKRACIE:

„ … Na sobotní diskusi o Moravě ve sportovní hale Rondo v Brně, zřejmě nepřišlo takové množství účastníků, s jakým pořadatelé počítali. Svědčí o tom mimo jiné slova jednoho z nich: „Morava a Brno zklamaly, sesedněte se, aby vás mohly televizní kamery zabrat, a celá republika viděla, že je tady plno.“ … “

PRÁCE:

„ … První velkou akcí byl sobotní mítink za účasti několika set občanů v největší brněnské hale Rondo. Na mítinku se hovořilo o tom, že k ozdravění celospolečenského života bude nezbytné dát Moravě i její slezské části, vzhledem k sedmisetleté tradici, nejen samosprávu, ale též územní sebeurčení a samozřejmě i potřebnou ekonomickou nezávislost, určit v tomto směru vztah k federaci, přihlížet k nezbytnému oživení historických tradic, moravských i slezských znaků a symbolů a postupně restaurovat kulturní vztahy a život v tradičních moravských regionech a centrech. … “

Snad na dokreslení, jaké názory se v údobí dva měsíce po listopadu 1989 zveřejňovaly v médiích, citace částí ironického článku v Lidových novinách ze 17.února 1990 od Marty Železné pod názvem „Vraťte mi mého císaře!“. Zjevně je tento článek reakcí na vyhlašované požadavky Moravanů. Samozřejmě, že ne nutně jen na ty z Ronda:

„Po létech mlčení mluvíme jeden přes druhého. Po létech nadvlády jediného názoru, navíc nám vnitřně cizího, cítíme nutkání vyslovovat se nahlas ke všemu, a tak se tu rojí názorů tisíce. …

Závažnější je, že každý chce mít také svůj vlastní stát. Čekám, kdy se ozvou Chodové a budou požadovat, aby jejich výsostný erb svobodného lidu, podřízeného jen panovníkovi, byl pojat do státního znaku. Možná by se našly zbytky Lužických Srbů, Rusínů a Zakarpatských Ukrajinců. V tom případě se přimlouvám, aby uprostřed našeho znaku – určitě by se to nějak směstnalo – byl medvěd: jednak přirozeně vévodí objemem a silou všem orlicím, lvům i kopečkům, jednak by se to líbilo dětem.

Divím se, že se dosud nepřihlásil nějaký historik a nevyrukoval s tím, že bychom měli navázat raději na Sámovu říši než na Velkou Moravu, protože existovala dřív, a pokud jde o určení jejích hranic, jejího hlavního města i reálné odezvy jejích kulturních východisek v tradici následujících staletí, na tom nebyla o nic hůře. Já vím, zvěrozvěstové, jak jsme v obecné škole říkali, protože věrozvěstové jsme nevěděli, co je. Zvěrozvěstové asi za Sáma nebyli. A protože učení Konstantina a Metoděje přečkalo, jak víme, v národním povědomí nejen rozkol synů Svatoplukových, ale i všecka další protivenství, takže se na Moravě dodnes hovoří staroslověnsky a píše hlaholicí, nemá chudák Sámo šanci.

Inu, není nad kulturní kořeny. Zajímalo by mě, kolik opravdických Moraváků, schopných doložit příslušnost ke svému národu dál než o jedno koleno zpět, na Moravě žije, když všichni Moraváci, které znám, bydlí v Praze? Věřte si, nebo ne, ale s každého člověka, s nímž se seznámím, se posléze vyklube Moravák. Takže kdo se to tam hrdlí státoprávně? Vsadím se, že Češi, co se tam nastěhovali.To by jim bylo podobné. Nebo čí je to dílo? Modrého Edwarda, odvětil Velký detektiv. Páté kolony, které nejde pod fousy, že jsme proti očekávání zdvihli hlavy, a chce mezi nás vnést zmatek a svár.

Tuhle jsem zase kdesi četla názor kanadského krajana Vincenta Ďuroviče, který mimo jiné navrhuje, abychom se jmenovali Česko – Slovensko. S nároky moravských vlastenců se nepárá. Navíc nedbá sémantiky. Co je to Česko? Pejorativní slovo, jímž jsme po léta vyjadřovali nejhlubší pohrdání vůči marasmu v naší vlasti. Tak tedy Čechy, pane Ďuroviči, tudíž Čechy – Morava – Slovensko. Tak je to správné, demokratické a vystihující (nepočítám-li Chody). A do znaku všechny symboly, jež se kdy kmitly dějinami naší státnosti. Kromě srpu a kladiva? To si vyprošujeme a na tom se shodujeme, protože víme, že v jednotě je síla … „

Byl začátek roku 1990.

Takzvaná „sametová revoluce“ přinesla pro Moravu velké naděje, které skončily velkým zklamáním. Už ohlasy na moravské myšlenky v prvních měsících po listopadu 1989 měly být pro Moravany varováním – za Moravu je třeba se bít. Nečekat, že uvolnění poměrů znamená současně zmoudření těch, kteří drží v rukou moc. „Zprávy z Moravy“ (http://zpravyzmoravy.cz) přinesly 15.11.2019 rozhovor s bývalým předsedou vlády České republiky (v rámci Československé federativní republiky) docentem Petrem Pithartem. Ten, mimo jiné, říká:

„Pro Čechy a natvrdlé Pražáky byla Morava prostě mimo. My jsme se stejně chovali i ke Slovákům. Pragocentrismus, to je prostě neštěstí této země. … Morava neměla štěstí na reprezentaci. Neobjevil se nikdo, kdo by ji byl schopen táhnout a už vůbec ne někdo, kdo by mohl oslovit i tu natvrdlou českou část. Dnes nevím, jak na tom Morava je, co se týče lidí schopných vyzdvihnout politicky moravskou otázku.“

Zbývá jen dodat, že pokud se někdo takový objevil (doc. Boleslav Bárta), bylo třeba ho umlčet

Milan Trnka