Můžeme se k Moravě prolobbovat?

ČR je zřejmě první stát v dějinách, kde si občan může svobodně zvolit svého lobbistu – totiž ve volbách do Senátu, kde se jednotliví kandidáti předhánějí ve slibech, jak budou lobbovat za „svůj region“. Funkce Senátu je podle ústavy samozřejmě jiná, ale koho to zajímá?

My jste tento stav nezavinili, naopak jde o vizitku sta let moderní české státnosti. Přesto je s ním moravské hnutí konfrontováno. Byl to pravděpodobě Zdeněk Koudelka, kdo se v 90. letech jako první moravský aktivista rozhodl vstoupit do etablované české politické strany, kde hodlal lobbovat pro Moravu zevnitř establishmentu. Od té doby se někteří Moravané snaží lobbovat pro Moravu v českých politických stranách, jiní zase kandidují do zastupitelských orgánů českého státu nebo krajů s tím, že v nich budou lobbovat za Moravu. 

Je možné tímto způsobem dosáhnout našeho hlavního cíle, tedy restituce Moravy jako státoprávní jednotky? Zkušenosti napovídají spíše tomu, že nikoli. Lobbisté totiž většinou prosazují své zájmy v rámci systému, nikoli změnu samotného systému (a tím obnova Moravy bezpochyby je). Je ale teoreticky možné, že někomu mocnému by se ze zcela zištných důvodů hodila revize krajského uspořádání. Odborně se tomu říká gerrymandering a původně jde o účelové překreslování hranic volebních okrsků se záměrem maximalizace volebního zisku. Tento zájem samozřejmě nemá nic společného s idejemi moravských aktivistů, ale za určitých okolností může vést ke shodnému cíli, tedy k restauraci Moravy.

A právě v této chvíli se vynořuje otázka lobbismu. Ten je z definice netransparentní, neveřejný a pro mnohé nemravný. Ale to má svůj důvod. Pokud by někdo chtěl Moravu „prolobbovat“, mohl by se setkat s výše uvedenou, hypoteticky příznivou situací, kdy by ale musel akceptovat, že někdo mocný chce Moravu obnovit z úplně jiného důvodu než my, totiž proto, aby zvýšil a zachoval svou moc.

Pak by dotyčný moravský nadšenec musel postupovat jako skutečný lobbista, totiž v zákulisí a netransparentně, jinak by to mohlo vyvolat příliš velký odpor, nejen v moravských kruzích.

Ale jsou i další, obecnější důvody, proč by se za Moravu nemělo lobbovat veřejně (jak bylo naznačeno výše, veřejný lobbying je protimluv). Takový lobbista totiž často musí jednat s nepřáteli, ba přímo katy Moravy z českých establishmentových stran. To v sobě – v případě veřejného postupu – skrývá tři úskalí.

1. Jakékoli veřejné spojování s osobami či politickými silami, které způsobily současný stav Moravy, je mimořádně demoralizující a pokořující. Finský spisovatel Miko Waltari tvrdí, že to poslední, co vám zůstane, i když vám vezmou všechno ostatní, je důstojnost. Tu vám vezmou jen tehdy, když si ji vzít necháte. Tito lidé, tyto politické síly jsou našimi nepřáteli a obávám se, že veřejným spojováním s nimi ztrácíme právě důstojnost.

2. I když se snížíte k něčemu tak nedůstojnému, když někomu takovému ustoupíte ve všem možném a budete se tvářit jako jeho přítel, nezaručí vám to, že se z jeho strany nedočkáte pohrdání a posměchu. Můžeme uvést předsedu Moravské národní strany a Moravské demokratické strany Ivana Dřímala. Ten v druhé polovině 90. let jako městský zastupitel podporoval  české establishmentové strany, konkrétně koalici vedenou ODS, která vládla v Brně.  Čeho se od nich dočkal? V jednom diskusním pořadu ČT se mu tehdejší místopředseda ODS Miroslav Macek nepokrytě vysmíval. Osobně si také vzpomínám na pohrdavý posměch, kterého se tehdy Ivan Dřímal dočkal od gangu studentů politologie okolo současného předsedy ODS. Přezíravý tón, jakým byly kladeny otázky předsedovi liberálního MZH Ondřeji Hýskovi v liberální – tedy teoreticky nakloněné – DVTV, napovídá, že ani dnes se u pražské věrchušky nedočkáme – i kdybychom jí stokrát nadbíhali – ničeho jiného než pohrdání.

3. Veřejné spojování s nepřáteli Moravy také zhoršuje vyjednávací pozici moravských subjektů v budoucnosti. Když totiž někdo uvidí, jak se moravští aktivisté paktují s aktivními a otevřenými ničiteli Moravy, proč by si neřekl: „Vidíte je, Moravany, můžete do nich kopat, posmívat se jim a všemožně jim škodit, stejně za vámi přilezou s prosíkem. Proč jim potom v čemkoli ustupovat, když se vám tak jako tak budou snažit vyhovět?“

Můžeme se tedy k Moravě prolobbovat? Podle mého názoru těžko, ale stále existuje teoretická šance. Nakolik je to reálné, se zeptejte například Zdeňka Koudelky. Ale pokud se rozhodnete za Moravu lobbovat, dělejte to, prosím, jako skuteční lobbisté. 

Marek Pavka