Na Moravě se platilo hřivnami, plátýnky nebo moravskými dukáty

Dnes v peněženkách nosíme převážně  české koruny, občas se objeví i nějaké to euro, kterým platíme v sousedních zemích. Jaká je ale historie měny na Moravě? Čím platili naši předkové? Jak vlastně vzniklo slovo „platit“? A jak by hypoteticky mohla vypadat moravská měna, kdyby se historie ubírala jinou cestou? O moravské měně jsme hovořili s jedním z organizátorů Konference Morava 1918 Jiřím Novotným.

Ve kterém období se můžeme poprvé setkat se skutečně moravskou měnou a jak vypadala?

Skutečnou měnou nebo platidlem, ne však penězi v dnešním slova smyslu, byly v širším slovanském prostředí zejména staroslovanské kovové hřivny. Existují písemné doklady o používání dalších platidel, přičemž samotné slovo „platit“ je odvozené od jednoho z nich – šlo o jakési šátečky či plátýnka, o nichž se píše v historických pramenech, že sloužily výhradně ke směně, protože praktické využití u nich asi neexistovalo. Jako moravské můžeme tyto měny označit pouze v geografickém smyslu, nebyly totiž ničím specifickým jaksi echt moravské.

To samé bych řekl o skutečných penězích, tedy mincích, které známe z Moravy ze středověku a novověku. Vydávali je sice moravští vládci, používaly se na nich třeba i zemské symboly, ale v prvé řadě šlo o PR daného panovníka, nikoli o měnu země jako takové.

Po zániku Velkomoravské říše přežila Morava jako jedna se zemí přemyslovského soustátí a po boku Českého království si zachovala svou samosprávu i v následujících obdobích prakticky až do komunistického převratu v roce 1948. Jak to bylo s měnou v tomto období. Objevují se i vlastní moravská platidla?

Z výše uvedeného vyčnívá podle mého názoru jen jedna výjimka, a tou je dukát moravských zemských stavů. U něj nešlo jen o to, že to byla mince (respektive několik nominálů) kvalitní a mimořádně zdařilá, skutečně vynikající reprezentant měn své doby. Šlo hlavně o to, že byla vydávána moravskými zemskými stavy. Bylo to v období maximální emancipace stavů coby reprezentantů země, v podstatě šlo o projev kolektivní vůle a identity, a to identity zemské, moravské.

Šlo o projev svrchovanosti nad moravským územím, o projev sebevědomí, které muselo pochopitelně narazit na ego panovníků, kteří po Bílé hoře pořádně utáhli kohouty a napříště se jejich vláda nepotřebovala podrobovat vůli zástupců zemí a postupně se v dalších staletích blížila k absolutismu. V tomto období opět veškeré měny byly PR panovníka, potažmo říše, platidla regionální či zemská se neuplatňovala. Respektive to naše krásné zemské platidlo bylo dokonce záměrně stahováno z oběhu.

V dnešní době se hodně diskutuje o přistoupení k evropské měnové unii a defakto k zániku koruny. Má smysl v této situaci uvažovat o něčem jako je moravská nebo nějaká jiná lokální měna?

Lokální měna není v tomto prizmatu vůbec nevhodná nebo nelogická, není s globalizací v rozporu. Spíše je reakcí na tyto děje a doplňuje je. Řada lokálních měn v západní Evropě má paritu k euru, anebo v zemích, kde neplatí euro, paritu k tamní měně (např. Bristolská libra má stejnou hodnotu jako ta britská).

Podstatné ale je, jak lokální měny vznikly. Jejich boom se váže k Velké hospodářské krizi ve 30. letech 20.století, a moderní vlna pak k období po finanční krizi v roce 2007. Zdá se, že pokaždé, když selže „velká“ ekonomika, která je lidem odcizená a svým způsobem šílená, jsou celé regiony odkázány samy na sebe a utíkají k řešením, která by jim umožnila jednoduše řečeno fungovat a směňovat zboží a služby za situace, kdy banky nepůjčují, obchody se zadrhly a tak dále. Přesně takto zafungovala lokální měna v rakouském Worglu ve 30. letech i směnný systém Sardex na Sardinii v současnosti. Zatímco ale proti rakouskému „zázraku“ zasáhla po čase armáda, Sardex dnes točí desítky milionů eur, podobně jako německý chiemgauer. a zdá se, že díky svému přínosu pro region zatím centrální vládě nevadí.

Pojďme si zaspekulovat. Čistě teoreticky, kdyby Morava měla v současnosti vlastní měnu, jak by se asi jmenovala, jak by mohla vypadat a fungovat?

Název je samozřejmě to první, co člověka napadne, ale není to nejtěžší problém. Když jsme u toho, prosazoval bych název „hřivna“, nejen z důvodu odkazu na tradici, ale také pro přenesený význam tohoto slova. Morava má podle mě obrovskou hřivnu, chcete-li talent (pozn., i toto je původně označení množstevní, potažmo měnové), anebo dějinné poslání.

Co se týče podoby a fungování, možnosti se dají představit na jakési škále. Úplně nejjednodušší je v podstatě turistická zajímavost, nějaká mince, ražená spíše jako cenina nebo poukázka. Takto funguje celá řada malých měn v obecním měřítku. Dalším stupněm je povýšení pamětní mince na měnu, která by byla akceptována sítí obchodů, ideálně i úřadů, ve které by byly vypláceny různé druhy plnění. Nejvyšším stupněm pak je směnný systém fungující i skrze bankovní účty.

Na měnu se ale váže spousta jiných problémů, hlavně je to jakási idea, co od ní chceme. Podporu místního trhu? Ekonomickou spravedlnost? Odklon od bankizace a falešné ekonomiky nekrytých peněz? A jak si poradíme s účetnictvím, jak třeba s EET, se zdaněním? Zejména v prostředí právního nepořádku našeho centralistického státu, kde jsou veškeré kroky byrokracie a oligarchie nepředvídatelné, existuje celá řada rizik, jež je nutné před spuštěním projektu lokální měny zvážit.

https://zpravyzmoravy.cz/na-morave-se-drive-platilo-hrivnami-platynky-nebo-moravskymi-dukaty/