Nález 3000 let staré sošky na východní Moravě

Více než tři tisíce let starou hliněnou sošku muže s bronzovou perlou v hrudi našli archeologové u Otrokovic na Zlínsku. Podle Miroslava Popelky z brněnského Ústavu archeologické památkové péče se jedná o unikátní nález, který na našem území nemá obdoby. Nyní odborníci sošku uloží, zajistí její konzervaci a poté bude pravděpodobně vystavena ve zlínském muzeu. Soška mohla mít kultovní význam, ale nelze to tvrdit s jistotou. „Ale můj osobní názor je, že to mohla být třeba dětská hračka,“ říká v rozhovoru pro Aktuálně.cz archeolog Miroslav Popelka.

Kde jste sošku našli?

My se teď pohybujeme na stavbě jihovýchodního obchvatu Otrokovic, který je prodloužením dálnice D55. Výzkum tady provádíme od března letošního roku s tím, že nějaké dílčí akce jsme provedli už na konci roku předchozího. Teď probíhá gros toho našeho výzkumu. Jsou tady rozsáhlá sídliště z doby bronzové a v jednom z těch archeologických objektů právě byla nalezena tato soška. A jak se říká, nejlepší nálezy přichází náhodou – tato úžasná záležitost, která v našich zemích nemá analogie, na nás vyskočila v takovém běžném, nanicovatém objektu.

Víte, kdo na tom místě v době bronzové žil?

My víme, že v tom období zhruba 1200 před naším letopočtem v severní a východní části Moravy sídlila takzvaná kultura lužických popelnicových polí. Nelze říct, kdo to byl etnicky, to je tak stará minulost, že neznáme ani jméno toho kmene. První známý kmen, který u nás žil, jsou Keltové, a to až okolo roku 500 před naším letopočtem. Doba 1200 před naším letopočtem je u nás ve střední Evropě ještě v nepsané historii, nicméně pokud bychom to převedli do nějakého širšího kontextu, tak by se dalo říct, že se pohybujeme v období trojské války.

Čím je nalezená soška unikátní?

V první řadě tím, že je to figurální plastika, která se v době bronzové prakticky vůbec nevyskytuje. My známe různé venuše, ty ale pochází ze starších období. Známe je z neolitu, kdy v náboženství převládal kult ženy. Žena měla dominantní postavení. Nicméně pak se s rozvojem obchodu, řemesla či výroby kovů do popředí dostává mužská složka, mužský element.

Co tedy soška znázorňuje?

Tato soška znázorňuje muže, protože jsou tam naznačené genitálie. Nejzvláštnější je na ní to, že ve středu hrudi má zasazený bronzový korálek. To znamená, že je to kombinace pálené hlíny a bronzu. Může to souviset s nějakým kultem uctívání bronzu, který v té době znamenal strašně moc.

Jiný než kultovní význam tedy soška mít nemohla?

Soška nemá žádný úchyt nebo něco, za co by se dala někam připevnit. Nedokážu si představit, jakým způsobem by se dala někam pověsit. To vysvětlení ale může být i profánní. Do roviny kultu to dáváme proto, že si s tím neumíme jinak poradit. Ale můj osobní názor je, že to mohla být třeba dětská hračka. To už ale nikdy nezjistíme, nejsou žádné analogie nebo interpretační roviny, kterých bychom se chytli. Já jsem za tu chviličku zkusil trochu zapátrat a snad nějaké podobné nejbližší nálezy se objevují v Polsku, a to právě z této lužické kultury. Tím se nám krásně doložily kontakty s původní domovskou oblastí, kde ta kultura vznikla.

Jakou má soška hodnotu? Je její cena vůbec vyčíslitelná?

Co se týče finanční hodnoty, tak ta je nevyčíslitelná. Také historická hodnota je obrovská, protože se jedná o unikát. Nic takového v českých zemích nemáme, to znamená, že to je asi první soška tohohle ražení u nás, navíc znásobená tím užitím toho drobného korálku. Takže ta hodnota je obrovská a já doufám, že až ji zpracujeme, stane se součástí trvalé expozice zlínského muzea.

Co s ní tedy teď budete dělat?

V této fázi pro ni musíme zajistit hlavně vhodné podmínky, aby nám dál nedegradovala, protože tím, že byla uložena v zemi, která má stabilní vlhkost a teplotu, byl ten předmět chráněný. Kvůli tomu, že jsme ji vyzvedli ven, musíme zajistit nějaké šetrné uložení a konzervaci. Pravděpodobně na nějakou dobu poputuje do trezoru.

A už víte, jak sošku pojmenujete?

My jsme jí chtěli říkat Kvítkovický Venouš, protože to je chlapík, ale nevím. Je to takové legrační, že jsou vždycky venuše, tak teď by to mohl být Otrokovický nebo Kvítkovický Venouš. Ale brigádníci mě přesvědčovali, aby se jmenoval Jaroslav, protože tu máme jednoho brigádníka, který strašně toužil něco takového najít celý život a dneska se to splnilo. Na druhou stranu se ta jména dávají podle kalendáře. Tak uvidíme.

zdroj: https://zpravy.aktualne.cz/domaci/na-zlinsku-se-nasla-vzacna-hlinena-soska-muze-s-bronzovou-pe/r~193577184ec611e89efbac1f6b220ee8/