Napřed Čechy, až poté Morava.

Píše se 6. červen roku 1453 a Markrabství moravské v té době vystupuje jako samostatný právní útvar v rovném postavení s Českým královstvím v soustátí zvaném Země Koruny české. Ladislav Pohrobek byl právě zvolen na zemském sněmu ve Znojmě za moravského markraběte a stavové mu složili hold. Až poté odjel Ladislav do Prahy ke korunovaci za krále Čech, která nakonec proběhla 28. října téhož roku. Českým stavům se tento postup nelíbil, je to vidět na jejich lehce nadřazeném postoji, protože se cítily být za nepřítomnosti krále v zemi reprezentanty nejen Českého království, ale i celé Koruny. Ale nechme promluvit nejvyššího zemského komořího Aleše Holického ze Šternberka: „ Páni Moravané ! Učinili jste všetečně, ješto vám nepříslušelo, že jste prvé krále jeho milost do své země uvedli a za pána přijali před námi, nám toho neohlásivše, ješto my měli jsme to prvé učiniti a vy nás s tím čekati, jakožto úd království toho po hlavě jíti. Protož žádáme od vás toho nápravy a zvláště toho, aby jste znovu, při přítomnosti naší, krále Jeho Milost sobě za pána vzali, neb jste vy manové koruny české. “

Moravský zemský hejtman Vaněk Černohorský z Boskovic s odpovědí neváhá: „ Páni Čechové ! Jakož jste na nás v přítomnosti krále Jeho Milosti půtku učinili o přijetí Jeho Milosti za pána našeho a do země naší uvedení a k tomu pravíce, že bychom toho bez vás učiniti byli nemohli neb neměli, a nás za své many pokládajíce a úd Koruny, takto všichni pravíme: že což jsme učinili, že jsme učinili slušně, řádně a právě, aniž jsme povinni byli, vás v tom co čekati, ani po vás jíti, neb jsme učinili pánu svému dědičnému to, což jsme otci Jeho Milosti a Jeho Milosti dědicóm slibovali, kterýž dědic teď stojí. Od Jeho Milosti nikdy jsme se v mladých létech nedělili ani lúčili, ale jsme se drželi spravujíc se v řádu našem až do let Jeho Milosti, ani žádných pánuov jiných hledajíc, jakož jste vy páni Čechové to činili, hledajíc sobě pánuov a krále jiného v letech Jeho Milosti mladých, jakožto kníže Albrechta Mnichovského i jiných v říši knížat. K tomu my se známe, že jsme úd Koruny, ale ve všem urození i v statcích i v místech svobodní jako vy, páni Čeští, ale nejsme žádní manové, než svobodní páni tak dobře jako vy, a není nám potřebí v dědicích pánuov našich nikdy v žádných slibích vás čekati než svobodně muožem. A událo-li by se též, jako i nyní, pána dědičného dočekati, též bychom jej přijali, neb vám proti dědičnému ničímž zavázáni nejsme. Než když pán náš, král Jeho Milost k létom přišel, vzali jsme a Jeho Milost za pána máme a míti chceme jako věrní poddaní Jeho Milosti, slib Jeho Milosti učiníc, ne vám, ani komu jinému, ne v vaší zemi České, ale v naší Moravské. “

Další odpověď z Čech již byla smířlivější: „ My vás za žádné many nemáme, než za naše milé bratří a příbuzné a dobré přátely…“

Konec dobrý, všechno dobré. Alespoň po nějaký ten čas…

FB Radovan Vrtěl