Neproděláš – jedenácté přikázání, které jsme na Moravě zapomněli

V době oslav 100 let od vzniku Československého státu, můžeme přistoupit k rekapitulaci z pohledu zemských práv Moravy. A z pohledu, jak se nám ta účast v České republice vyplatila.

Česká republika je díky jednostrannému úkonu ústředního orgánu státní správy (Ministerstvo zahraničních věcí) zaregistrována jako Czechia u OSN.
Česká republika je v pojetí dnešních politiků jedna země, Česko.
Česká republika je rozdělena do 14 nových celků, určených ústředními orgány státu, do krajů.
Malý státní znak – český lev, je uplatňován ve všech zemích při rozhodování orgánů státní správy, orgánů soudní moci, označování kulturních památek.
Sportovní reprezentace se označuje za národní reprezentaci, ačkoliv do roku 1918 na Moravě existovaly moravské národní strany a moravské národní cítění.
Sportovní reprezentace státem nejvíce podporovaných sportů – fotbalová a hokejová, užívají při mezistátních utkáních stylizované znaky českého lva.
Politický systém České republiky vychází z československého „švehlova klíče“ založeného na národní a politické příslušnosti nikoliv zemské.
Zástupci v říšské radě zvolení za Markrabství moravské, 22 poslanců a zvolení za České království, 54 poslanců, byli sjednoceni dle politické příslušnosti. Ačkoliv zemské sněmy a zemské uspořádání bylo na území Čech, Moravy a Slezska pevně zakotveno, minimálně od 13. století.
Konstituční vývoj pro České království a Markrabství moravské byl paralelní. Stejně jako zastoupení v Říšské radě bylo voleno samostatně za oba polostátní/zemské útvary. Tak i pravomoci byly paralelní, rovněž výkon státní moci na Moravě nebyl podřízen Čechám.
Použitím „švehlova“ klíče pro ustavení Národního výboru a poté shromáždění, došlo ke sloučení zástupců politických subjektů volených v Českém království a v Moravském markrabství. Tento konglomerát přijímal základní dokumenty nového Československého státu.
Zrušil moravský zastupitelský orgán, zemský sněm. Zákonodárné a ostatní pravomoci tohoto sněmu pak si převedl Československý stát na sebe.
Tento postup zcela odporuje zákazu majorizace. Přesto je uplatňován dále přes sto let.
Česká republika neuznává národ moravský. Aktivně postupuje proti jeho uznání nejen v České republice, ale i v zahraničí. Česká republika aktivně zasahuje proti užívání zemských znaků.
Pojem Česko je užíváno jako synonymum České republiky a zároveň je postaven na roveň pojmu země.
Česká republika v roce 1997 v rozporu s ústavními principy zákazu majorizace zrušila v Ústavě České republiky pojem „země“, jako vyššího samosprávného celku.
Česká republika neužívá pojem země ve spojení s Moravou či Slezskem, namísto toho je užíván pojem Česko. Ačkoliv preambule Ústavy z roku 1993 hovoří zcela jasně.
Česká republika sama, prostřednictvím médií a rovněž i soukromý sektor přijal masivní kampaň propagující všechno české. Česká chuť, česká potravina, Czech made. Víno z Moravy, víno z Čech je naprostou výjimkou. I když zde vzhledem k rozsahu lze spíše hovořit o parazitování vín z Čech na dobré pověsti vín na Moravě.Ačkoliv se jedná o výrobky, zboží či služby dříve označovaných jako „moravské“ či „z Moravy“, je dnes vše české, včetně slivovice.Argument, že jde o generální obrat pojímající „Českou republiku“, tudíž je vše české, pak nemůže obstát za situace, kdy postavení zemí Moravy a Slezska se dočkalo od roku 1993 naprostého výplachu.
Ať vstup země Moravy do státního útvaru Československa označíme jako cessi nebo anexi. Je možné konstatovat, že žádný zvolený zástupce za Moravu nebyl pověřen ani volen s programovým cílem zrušení zemských práv Moravy a převedení na Československo.
Žádná vláda Československa ani České republiky neusilovala o zjištění vůle v zemi Moravské, v jakém rozsahu hodlá lid předat moc ústředním orgánům či zemským.
Česká republika přijala Ústavu v roce 1993, rovněž podle principu příslušnosti k politickým stranám na celém území státu, nikoliv podle zemského klíče. Vůle obyvatel Moravy a Slezska, i když byla tehdy s ohledem na zastoupení moravských a slezských hnutí známa, nebyla však ani tehdy respektována.
Česká republika až po vymazání výslovné zmínky o samosprávy zemí v Ústavě České republiky přistoupila k Evropské chartě místní samosprávy (s výhradou neplatnosti některých článků). Pak centrální moc vytvořila „kraje“ jako vyšší územně samosprávné celky.Tyto kraje, kromě naprosté finanční závislosti, mají zcela limitované možnosti prosazovat vlastní samosprávnou vůli.Politické zastoupení v krajích zcela kopíruje centrální politické struktury.Nejedná se o zemskou samosprávu v duchu tradice české státnosti.

S ohledem na výše uvedené je možné konstatovat, že za posledních 100 let došlo díky připojení Moravy k České republice k:

Zrušení moravského zastupitelského orgánu.
Zrušení právního subjektu země Moravy (Moravskoslezské země).
Česká republika aktivně podporuje počešťování a usiluje o ztrátu zemského povědomí u obyvatel Moravy, Slezska.

Česká republika se vypořádala se závazky vůči sousedům: Německé spolkové republice, Slovenské republice. Česká republika vypořádala historické křivdy spáchané na obětech komunistické perzekuce. Česká republika vypořádala historické křivdy způsobené na církvích a náboženských společnostech. Česká republika, resp. Československo po roce 1989, v čase obnovení demokratického zřízení mělo s ohledem na politickou situaci na Moravě a předešlý nedemokratický vývoj, před provedením zásadních majetkových přesunů ze státu na soukromníky nebo nakládání se zemědělským půdním fondem, ověřit, zda má k tomuto souhlas. Ve skutečnosti však nastala další tuhá centralizace a české nacionalistické působení na Moravě.

Česká republika se označuje za Česko, jednu zemi s jedním národem. K tomuto závěru dospěla na základě působení Československého a Českého státu za jedno sto let. 49 let z tohoto období se označuje za moderní evropský demokratický stát, respektující základní lidská práva a svobody. Česká republika při svém ultimativním počínání užívá příměr k jednoslovným státům Německo, Rakousko, Rusko, Francie, Španělsko. Tento příměr je zcela neodpovídající faktickému stavu území České republiky, složení ze tří zemí a historickému vývoji zemí České republiky. Česká republika je uspořádána jako unitární stát. Toto ustanovení je v rozporu s tradicemi na nichž je založena státnost Československa a České republiky. Česká republika neobdržela jakýkoliv projev souhlasu od zástupců země Moravské k takovému postoupení zemských práv na ústřední moc. Česká republika se nezbaví svého závazku vůči zemi Moravské – spočívajícího v povinnosti zjistit, zda vykonává moc na Moravě oprávněně – tím, že zruší zemi Moravskou a zruší její zastupitelský orgán. A dále také tím, že bude masivně počešťovat obyvatelstvo na Moravě a tvrdit, že jsme jedna země Česko.

Do doby, než bude na Moravě obnoven samostatný politický systém, oddělený od celostátního a zjištěna vůle obyvatel, zda hodlají přenechat hospodaření se zbývajícím majetkem Moravy na centrálních orgánech státu, neběží Moravě žádná lhůta oslabující její nároky vůči České republice nebo jejím právním nástupcům. Stejně tak bude na posouzení obyvatel Moravy, zda za 100 let československého působení na Moravě bylo více hodnot na Moravě investováno nebo ve prospěch centralistického státu odevzdáno. Česká republika se tohoto nevypořádaného závazku nezbaví podle norem mezinárodního práva. Avšak ideologickým působením na obyvatele Moravy, že jsou součástí jediné země – Česka, s jediným národem Čechů, by mohla možná uspět. Podle toho systematicky 100 let pracuje, z čehož odvozuji přímý úmysl České republiky škodit obyvatelům usazeným trvale na Moravě, resp. páchat újmu na jejich základních právech a svobodách.

Otázka je, zda nám bude dále lhostejné, že nejen materiálně, ale i kulturně je účast Moravy v České republice nevýhodná a tyto nároky organizovaně uplatníme, buď přímo nebo u třetí strany.

zdroj: fb Moravská zemská restituce