Nevzdávat se

Vždy jsem se zajímala o moravskou firmu Wikov. Název je odvozen od původních majitelů, kteří se spojili. Wichterle a Kovařík. Můj vztah má svůj počátek v tom, že tatínek po válce koupil ojetý automobil Wikov, který byl na dnešní poměry nebývale prostorný. Mezi přední a zadní sedadla se ještě vešly další, dětské židličky, a v těch moji rodiče vzali ještě děti z další rodiny v domě – na výlet. Auto ovšem moc „žralo“ a tak ho tatínek brzy prodal a potom jsme byli léta bez auta. Ale já vidím Wikova stále svýma tehdejšíma dětskýma očima … jako úžasné auto z dávno zapomenuté pohádky dětství. Po desetiletích, kdy tatínek jako nekomunista marně čekal „na poukaz“ na Fiata šestistovku, to vytrhl „Trabant“. Ten posléze už na poukaz nebyl. To už je ale jiná historie.

Měla jsem za to, že tato firma – která právem připomíná i Ottu Wichterleho, geniálního Moravana, protože továrnu vlastnil s panem Kovaříkem právě jeho otec – už neexistuje. Ale ona existuje. Ale jak jsem právě zjistila – v Čechách, v Hronově. Jak mnoho se toho z Moravy odstěhovalo do Čech. Od doby, kdy byla už po roce 1918 umenšena práva Moravy a začala její hospodářská exploatace, až posléze, kdy v 50. letech bylo zrušeno zemské zřízení zcela a využívání hospodářského potenciálu Moravy ve prospěch ostatních částí republiky ještě zesílilo. A pro mnohé aktivity tam už poté nebyly dobré podmínky. Proto i ta snižující se životní úroveň obyvatel Moravy oproti Čechám a Praze. To předtím nebylo myslitelné. Morava vždy držela s Čechami krok, pokud nebyla o něco napřed.

Je smutné, co stalo a děje s naší rodnou zemí a vlastí Moravou. Ale plakat? To k ničemu nevede. Musíme napnout všechny síly a snažit se o nápravu. Copak naši předkové umírali ve válkách a snášeli tolik staletí mnohé utrpení, aby nám, svým potomkům, předali Moravu svobodnou, hrdou, bohatou – pro nic za nic? Je to věc i naší vlastní sebeúcty. Morava a Moravané nikdy nebyli druhořadým přívěskem jakéhokoli státu a etnika. Vždy měli svá práva a hájili si je. Stejně tak budeme pokračovat i my. I přes nyní všemocný nadutý český (pražský) postkomunistický centralismus, který pohlíží na Moravu jako na nesvéprávnou chudinku, kterou má potřebu ponižovat, jakoby ji chtěl zašlapat do země.

Věra Hejtmánková, signatářka Deklarace moravského národa