O lidské hlouposti a pýše

Není sice pravidlem, že jen nevzdělaný a hloupý člověk je pyšný a rád se vytahuje na druhé. Pýcha a pocit nadřazenosti se nevyhýbají žádné skupině lidí. Snad jen skutečně moudrým lidem se hloupost, pýcha a nadřazenost více vyhýbají než jiným. Kolikrát jsme my, Moravané, slyšeli o tom, jak je hloupé „chodit s fangličkami“. A byla tím myšlena naše moravská vlajka a moravští patrioti, kteří s moravskými vlajkami na moravské akce chodí. Kdyby nebyla zrušena Moravskoslezská země, nebo kdyby byla – jak by odpovídalo právnímu státu a demokratickým zvyklostem – po Listopadu obnovena, asi by nikdo na moravské akce s moravskými vlajkami nechodil. Nebylo by třeba upozorňovat ne nenapravenou nespravedlnost vůči Moravě a Moravanům. Kdyby byl oficiálně uznáván moravský národ, který tu až do doby historicky nedávné byl stejně, jako národ český, také by nebylo třeba chodit na moravské akce s moravskými vlajkami. Ale od poloviny 19. století se snaží Češi silou mocí asimilovat Moravany a ti se jen taktak z posledních sil ještě brání.

A kdo se na nás vytahuje? Jsou to samozřejmě naši „bratři“ Češi. Oni skutečně nemusejí chodit s vlajkami. Ta „česká“ visí na kdejakém úřadě, na budově kdejaké firmy. Ti to, na rozdíl od nás, Moravanů, skutečně nemají zapotřebí. A že je to vlajka české republiky – tedy i naše? Ale Česká republika se k Moravanům tak nechová, aby ji mohli zcela upřímně považovat za svou a od toho se odvíjí i vztah k vlajce. Vždyť i ta státní hymna opěvuje jen Čechy, Zemi českou. Jakoby Morava a Moravané ani neexistovali, nebo snad ani neměli být.

Mám dvě takové zkušenosti ze zaměstnání z doby po Listopadu. Jedna kolegyně, jejíž manžel se velmi angažovat v Občanském fóru za mnou přišla do kanceláře a řekla mně se zvednutým nosem, že ona moravanství a to co prosazuje Společnost pro Moravu a Slezsko neuznává. PROTOŽE ONA JE Z ČESKOMORAVSKÉ VYSOČINY ! Podívala jsem se na ni a řekla jsem jí, že ovšem Českomoravská vysočina se dříve nazývala Moravská vysočina. A že to stále ještě je na starých mapách. A o tom, že to je. Že jsou stále posouvány všechny hranice, téměř ve všem, pomalu, ale stále v neprospěch Moravy a Moravanů a ve prospěch Čech a Čechů.

Jiný kolega, tamtéž, se mně možná chtěl kvůli něčemu zavděčit a tak mně řekl, že on je také pro „Moravu“. Možná jsem měla být tehdy diplomatičtější. Ale ten člověk by podle mého názoru stejně pro věc Moravy nikdy nepohnul ani prstem. Podívala jsem se na něho a řekla jsem mu: „Ty Michale? Vždyť ty jsi pusou stále ‚v Čechách‘. Vždyť ty ani nevíš, že Čechy končí za Havl.Brodem před Jihlavou!“ A to jsem mu nekřivdila. Bylo to jeho běžné vyjadřování i když žil v moravském Brně. Ale z něho alespoň nemluvila pýcha. Jen naprostý nezájem. A s tím se u nás, na Moravě, také často potkáváme. To je také zlé. Asimilační pročeský, protimoravský tlak, desetiletí a desetiletí oficiální, šířící se ze všech masmédií, udělal a dělá své.

Věra Hejtmánková, signatářka Deklarace moravského národa