O nástupu Habsburků

Mezi výsostná práva zemí patřilo schvalování, popřípadě i volba nového panovníka. Pokud se jednalo o dědičný nástup, bylo stvrzování zemských orgánů ryze formální, pokud však vymřela dynastie, vystoupilo toto právo do popředí. Často pak způsobovalo komplikace a rozhádání jednotlivých zemí. Nejinak tomu bylo roku 1526, kdy v bitvě u Moháče padl Ludvík Jagelonský a zanechal své země bez vládce. Moravané brzy po této události svolali pod velením zemského hejtmana Jana z Pernštejna zemský sněm, aby se dohodli na dalším postupu. Na sněmu byla, takřka jednohlasně uznána nástupní práva Habsburků. Připomeňme, že Habsburkové se již dříve dohodli s Jagellonci, že v případě vymření jedné dynastie, na základě sňatkového příbuzenství příjme žezla zemí dynastie druhá. Tato dohoda ještě neznamenala automatický nástup Habsburků, ale při volbě se tyto dohody zpravidla respektovaly. Moravané usoudili, že není důvod se smlouvě protivit a vzhledem k tomu, že nebylo vhodnějšího kandidáta, odsouhlasili Ferdinanda I. Habsburského za markraběte. Poté vyslali posly do Čech, aby tam sdělili své rozhodnutí a současně se dozvěděli, jak budou postupovat Češi. Ti však poslům sdělili, že Morava musí přijmout za panovníka toho, koho zvolí oni. Češi sice nakonec také zvolili Ferdinanda Habsburského, ale jejich nota Moravany podráždila a obnovila zemskou rivalitu. Moravané poukazovali, že v žádném zemském zákonu není jediná zmínka o tom, že by byli povinni podřídit se české volbě. Moravský markrabě se stával panovníkem země po tzv. holdu stavů, na kterém šlechtická reprezentace země stvrzovala jeho panovnické právo. Mělo to tutéž váhu, jako v Čechách korunovace a podmíněno bylo jen Moravany samotnými. Šlechtická obec Moravy proto poslala Ferdinandu Habsburskému dopis se sdělením, že jej přijímají za markraběte bez ohledu na českou volbu. Současně jej vyzvali, aby v naší zemi přijal hold dříve, než korunovaci v Čechách, protože česká volba proběhla později než moravské usnesení. Ale poslední co si Ferdinand I. přál, byla inaugurace v rozhádaných zemích a tak se ještě před slavnostními akty postaral o jejich usmíření. Sám pak při nástupu potvrdil autonomní práva Moravského markrabství.

Jaroslav Svozil