Odpovědi Doc. Pernese redaktorce IDNES
Pro představu jak zpracovávají redaktoři veřejných medií autentické podklady ke svým tendenčním článkům, zveřejňujeme kompletní odpovědi Jiřího Pernese redaktorce IDNES na základě kterého vyšel včera v jihomoravské mutaci IDNES článek o zrušení země Moravskoslezské. Článek jsme na našem webu také včera zveřejnili.
Vážená paní redaktorko,
dovoluju si odpovědět na Vaše otázky ve věci krajů a zemského zřízení.
Obecně – kdo takovou změnu uvítal a kdo ne? Konaly se v této souvislosti nějaké protesty?
Krajské zřízení zavedli k 1. 1. 1949 komunisté, resp. vláda „obrozené“ Národní fronty, která se dostala k moci únorovým státním převratem 25. 2. 1948. V denním tisku nelze vysledovat zprávy o nějaké reakci veřejnosti na toto opatření, pokud nebereme v úvahu oficiální komentáře komunisty ovládaného tisku, které samozřejmě byly pochvalné. Ale myslím, že veřejnost přijala tuto reorganizaci celkem lhostejně, protože ji v této době trápily daleko víc jiné věci, které byly spojeny s demontáží demokratického (byť se jednalo o demokracii opravdu dosti omezenou) systému předúnorového a nastoletí komunistické totality. K žádným protestům proti zrušení zemského zřízení a proti zavedení jrajského zřízení nedošlo.
Co bylo tím hlavním důvodem pro zavedení krajů? Někde jsem četla, že komunisté chtěli, aby správa zlidověla, o to šlo? A povedlo se to?
Komunistům šlo o totální ovládnutí společnosti a o „vytvoření nového člověka“. Proto se snažili zlikvidovat co nejvíce tradic a tradičních věcí a institucí a tradiční zemské zřízení mezi ně patřilo taky. Oni přece nejen zrušili tradiční země, tedy Zemi českou, Zemi moravskoslezskou a Krajinu slovenskou, ale v případě českých zemí nedbali ani jejich historických hranic a záměrně nové kraje stanovili tak, aby se jejich hranice nekryly s hranicemi historických zemí. A to platilo jak pro kraje z roku 1949, tak pro nové krajské zřízení z roku 1960. V důsledku toho stará moravská města jako Svitavy, Jevíčko či Moravská Třebová byly součástí Východočeského kraje, Dačice a Slavonice součástí Jihočeského kraje a naopak staré české město Polná bylo součástí kraje Jihomoravského. Čili podle mého názoru byla hlavním důvodem zavedení krajů snaha komunistů o zrušení starých, resp. stávajících struktur a maximální oslabení vazeb občanů na minulost. Komunisté skutečně argumentovali snahou o zlidovění správy, tvrdili, že zemské národní výbory, které vznikly v roce 1945, jsou „mamutími“ úřady, vzdálenými lidu, že krajské národní výbory správu lidu přiblíží a dokonce, že se ušetří na úřednících. Ale pravý opak byl pravdou, úřadů a úředníků přibylo, jejich počet se zvýšil, pro jejich účely byly zabrány budovy, doposud sloužící jiným účelům, stavěly se budovy nové, všechno to stálo moc peněz, byrokracie rostla a o nějakém „zlidovění“ státní správy nemohlo být řeči. Navíc vznikly kraje, které nebyly samy o sobě schopny života, některé byly velice malé, s nízkým počtem obyvatel, jiné naopak zase veliké. To se taky nakonec projevilo v tom, že v roce 1960 došlo k reorganizaci státní správy, místo krajů malých vznikly tzv. kraje velké, které už byly životaschopnější a fungovaly docela dobře. Pokládám za projev zoufalosti, že po pádu komunistického režimu se nová, demokratická reprezentace, uchýlila k obnově těch nesmyslných krajů z roku 1949, vlastně jen proto, aby mohli uspokojit ambice a potřeby toho množství místních „politiků“, kteří se najednou vyrojili. A vidíte to i dnes, že – stejně jako v roce 1948 – to nefunguje. Vedle sebe existují Kraj Karlovarský, což je zoufalost sama, a Kraj středočeský či jihomoravský, které jsou mnohem větší, s větším počtem obyvatel, uspokojivou hospodářskou základnou atd. Stejně tak Kraje Ústí n. L. a Liberec – vznikly jen proto, aby bylo možno pašalíky uspokojit tamní politiky.
Vznik 19 krajů – jak stará myšlenka to byla a víme, kdo byl jejím autorem?
Asi by se dalo dohledat, který z komunistických plánovačů byl otcem tohoto projektu, ale já to nevím. Faktem ovšem je, že sama KSČ byla už před únorem 1948 postavena na krajské struktuře, nikoliv na zemské. Existovaly tzv. komunistické kraje, krajské výbory KSČ, nikoliv zemské. Možná, že tento model komunisté prostě jen převzali a přenesli do státní správy. Je to dokonce pravděpodobodobné, ale já to nevím. Skutečností je, že i ve středověku a dokonce i v 19. století kraje existovaly, ale existovaly vždy v rámci stávajících historických zemí, tedy země se často dělily do krajů a okresů, ale taky se časem ukázalo, že je to členění nadbytečné a např. v 19. století byly kraje jako zbytečné zrušeny a existovala jen struktura: stát (Rakousko) – země (např. Morava) – okres (např. Vyškov)
Jaké mělo – a stále má – krajské uspořádání vliv na identitu obyvatel? K moravské národnosti se při každém sčítání hlásí víc lidí, o čem to svědčí?
Smýšlením lidí v Čechách jsem se nezabýval. Že na Moravě velké množství lidí krajské zřízení nepřijímá, je zřejmé. Na Moravě a zčásti i ve Slezsku je pocit příslušnosti k zami mnohem silnější než v Čechách. Jedním z projevů této skutečnosti je i vznik moravské národnosti, o níž se zmiňujete. Je zajímavé, že např. za první republiky či v letech 1945-48 tento fenomén v podstatě neexistoval, či jen výjímečně. Většina obyvatel Moravy se od 2. poloviny 19. století pokládala za Čechy, resp. Čechoslováky od r. 1918, byť za Čechy z Moravy. Podle mého názoru je dostatečně uspokojovalo vědomí příslušnosti k Moravě, která až do roku 1949 existovala jako samostatný správní a historický útvar, s nímž se mohli identifikovat. A to přesto, že za první republiky byly kompetence zemské samosprávy minimální, Československo bylo po vzoru Francie budováno jako silně centralistický stát a hned v roce 1920 byl učiněn pokus o likvidaci zemského zřízení a jeho nahrazení tzv. župami. Narazilo to ale na silný odpor veřejnosti, a protože – na rozdíl od Československa poúnorového – se jednalo o stát demokratický, podařilo se zemské zřízení udržet. Fakt, že v současné mdobě při sčítání obyvatel se několik set tisíc lidí, kteří se narodili na území ČR, kteří mluví česky, jsou vystaveni účinkům českého školství a masivní české a pragocentristické každodenní masáži sdělovacích prostředků, nepokládá za Čechy, ale za Moravany, svědčí o tom, že v tomto státě není něco v pořádku a že lidé cítí potřebu demonstrovat svoji sounáležitost s Moravou a dát ji najevo těmi prostředky, které mají k dispozici.
Souvisí s tím nějak i nízká volební účast v krajských volbách? Např. že se lidé s kraji stále neidentifikovali?
To si nemyslím. Podle mého názoru spíše jde o pohodlnost lidí a malou potřebu aktivního občanství. Jsou ochotni a cítí potřebu nadávat na poměry, ale jít k volbám je obtěžuje. Pak mají hloupé řeči, na víc se nezmohou.
Umíte se představit, že by mohlo dojít ke zrušení krajů?
To si umím nejen představit, ale dokonce vyvíjím aktivní činnost, směřující k tomuto cíli. Jsem členem politické strany Moravané, jejížm cílem je prosazení ústavního zákona o České a moravské federativní republice, o prosazení zemské samosprávy, předsedou strany je ing. Pavel Dohnal, (p.dohnal@email.cz), který by Vám jistě dovedl dát mnohem zasvěcenější informace. A nejsme v tomto směru jediní, existuje také Moravské zemské hnutí, které má cíle obdobné. Jsem přesvědčen, že obnova zemského zřízení a zrušení krajů by České republice prospěla, snížila by byrokracii, posílila samosprávu a aktivitu občanů, přispěla by ke stabilizaci státu. Na druhou stranu si uvědomuju, že politikové, kteří se dnes vydávají za reprezentanty vůle lidu, tento krok nikdy dobrovolně nepřipustí, neboť – jak se říká – kapři si vlastní rybník nevypustí.
Milá paní redaktorko, nevím, jestli jsem Vám poskytl takové informace, jaké potřebujete. odrobně jsem o této probleamtice psal v knížce „Pod moravskou orlicí aneb Dějiny moravanství“. Pokud máte pocit, že byste potřebovala podrobnější informace, rád Vám ji přinesu do redakce.
S pozdravem Jiří Pernes