Olomouc vznikla dvakrát

Kdo založil Olomouc? V historickém smyslu se to nedozvíme nikdy, protože na Olomouckém kopci a v jeho okolí žili lidé spokojeně už dávno tisíce let před naším letopočtem a velké bohaté opevněné sídlo to bylo i za Velkomoravské říše v 9. století. V právním smyslu, jako středověké královské město, se nabízí první ¬fojt a lokátor Štěpán. A ten přišel odkud? Z Olomouce. Divné, že?

Vznik měst má dvojí podobu. Jednak přirozenou, kdy se koncentrací moci vojenské nebo politické spolu hospodářskou a obchodní utváří celek, splňující naši obecnou představu o městě. Druhou verzí je založení města jakožto celku s právní subjektivitou, který se děje právním aktem, a je typický pro středověké evropské město. Takový užší výklad města jako jednotky s vlastní politickou reprezentací a správou se také často opírá o nějakou zakládací listinu a právní akt tzv. lokace.

Generace Olomoučanů se učily, že královské město Olomouc bylo založeno někdy v polovině 13. století. Bez přesného letopočtu, protože se žádná zakládací listina nedochovala a možná ani neexistovala. Současně se bralo jako daná věc, že novými obyvateli staré, dříve nesjednocené olomoucké aglomerace různých osad (například Blažejská či Mořická osada) se stali kolonizátoři z jihoněmeckých zemí, přesně v duchu reálné kolonizace 13. století na Moravě i v Čechách. Modernější pohledy historiků a archeologů se ale od tohoto dosti zjednodušujícího pohledu liší.

Tento novější pohled nám ukazuje, že nejprve vzniklo právním aktem původní město Olomouc, nazývané v pozdějších pramenech Staré město, Altstadt nebo latinsky Antiqua Urbs. Šlo o bezprostřední okolí starého Olomouckého hradu na místě Václavského a Petrského návrší, tedy tzv. Předhradí. K této lokaci prvotního města muselo stát už někdy ve 20. až 30. letech 13. století. O dvě dekády později se ale centrum města přesunulo tam, kde ho vnímáme dodnes – do prostoru Horního a Dolního náměstí. „Někdy ve dvacátých až třicátých letech 13. století vznikla v prostoru Petrského návrší městská obec označovaná jako „Staré město“. Stísněné podmínky prvotní lokace na Petrském návrší a zřejmě také tlak církevních institucí vedly k tomu, že se již po polovině 13. století jednoznačně prosadilo nové město, lokované ve čtyřicátých letech 13. století v prostoru suburbia pod Olomouckým kopcem,“ píše archeolog Pavel Šlézar ve své nejnovější práci Od knížecího hradu k právnímu městu. Olomouc tedy byla de facto založena dvakrát. Mimochodem, na konci 13. století se král Václav II. zmiňuje o prvotní lokaci Olomouce (prima locacione), aby vysvětlil, že ani po druhé lokaci nejsou měšťané zatíženi jinými povinnostmi, než byli po první lokaci.

Jádrem Olomouce tedy byl původně opevněný knížecí hrad na Václavském návrší (dnes Václavské náměstí u dómu), k němuž bylo dalším opevněním připojeno i jeho Předhradí (v našem případě psáno s velkým P, protože to byl i neoficiální název tohoto sídelního celku). V něm ovšem postupně docházely volné stavební parcely, protože šlo o celkem malé území, a navíc po rozpadu původní myšlenky společného života kanovníků v paláci u katedrály si začali kanovníci a další církevní hodnostáři zabírat parcely na Předhradí pro svá obydlí a paláce. Řemeslníky a obchodníky tak tento tlak odsouval ven z Předhradí směrem na západ, tedy podél dnešní Denisovy a Pekařské ulice k Mořici a Ostružnickou a Ztracenou směrem k budoucímu Hornímu náměstí. V první polovině 13. století tak rychle houstla zástavba v těchto částech podhradí (suburbia) a někdy ve 40. letech zde bylo se svolením krále Václava I. oficiálně „vysazeno“, tedy založeno, nové královské město.

A tento organizačně nesmírně náročný právní a urbanistický akt musel někdo také oficiálně řídit. Zdá se, že to byl muž jménem Štěpán a byl původním starousedlíkem, obyvatelem onoho Starého města poblíž knížecího hradu.

Štěpán je totiž doložen jako historicky první fojt, tedy zplnomocněný zástupce krále, který předsedal městské radě a zajišťoval v nové obci královu vůli. A zřejmě byl i lokátorem. A o tom, že nepřišel odkudsi z přelidněného Německa, ale ze staré olomoucké obce pod hradem, svědčí listinné doklady. Štěpán totiž vlastnil nemovitosti na Předhradí, a moravský markrabě jej k roku 1246 přiměl prodat dvě jeho stavební parcely kanovníkům od svatého Václava. Kromě nemovitostí podnikal Štěpán i v obchodě – král Václav I. mu udělil právo dovozu vína. Šlo tedy evidentně o podnikavého a schopného muže, znalce místních poměrů, který se pro náročný úkol vytyčení nového města, tedy stanovení sítě budoucích hlavních náměstí a ulic i vytvoření prvotní politické správy, dobře hodil.

Pokud jde o Štěpánovu národnost, se stoprocentní jistotou ji lze těžko doložit. Podle Štěpána Kohouta je ale pravděpodobné, že to byl Čech. „Nejspíše i první fojt Štěpán byl českého původu, poněvadž je jeho jméno zachyceno ve tvaru Chepanus,“ píše historik Kohout v kapitole Rozkvět města v akademických Dějinách Olomouce.

Tímto směrem od katedrály na západ se ve 13. století Olomouc rozrůstala. / Foto: Josef Mikulka, cca 1940

Městský patriciát v nově vytvořené Olomouci byl ale podle dochovaných jmen významných obyvatel převážně německý, šlo tedy o ony tradičně známé kolonizátory z německých zemí. Nechybí ovšem ani česká jména významných měšťanů, jako Zdislav a Hynek, a také mezi prvními fojty jsou další česká jména, jako Bohuš, Ješek z Prostějova nebo Milota, který byl i městským radním. V městské knize se mimochodem nepsalo v prvních staletích ani česky, ani německy, ale latinsky. Teprve v 15. století se prosadila němčina, která byla nepochybně hlavním komunikačním jazykem středověké královské Olomouce.

Když se tedy vrátíme k provokativní otázce, položené v úvodu našeho textu, kdo založil Olomouc, odpovídáme takto: pravděpodobně to byl první fojt Štěpán, obyvatel staré Olomouce, který se s královým souhlasem postavil do čela obchodníků a řemeslníků, jež pro svůj rozvoj a podnikání vyžadovali mnohem větší prostor než na stále více těsném Předhradí neboli Starém městě. Olomoučan tedy založil Olomouc. V původním starším městě ale zůstávala až do počátku 15. století stará olomoucká radnice, a to v dnešním domě číslo 5 na třídě 1. Máje. Tento dům město prodalo teprve roku 1411. Později konšelé později zasedali v domě fojta vedle michalského kostela v ulici na hradě a asi od 20. let 15. století už trvale až do dnešních dnů zasedají na radnici uprostřed Horního náměstí.

https://olomoucky.rej.cz/clanky/historie/818-olomouc-zalozil-olomoucan-zdanlivy-paradox-ukazuje-ze-nase-mesto-vzniklo-dvakrat