Opravdový moravský král
Byl-li Mojmír I. prvním historicky doloženým velkomoravským knížetem, byl Svatopluk tím bezkonkurenčně nejvýznamnějším, nejzajímavějším a nejvíce hrdosti vzbuzujícím panovníkem Moravanů.
Nacházíme se na počátku druhé poloviny 9. století na území dnešní jižní a střední Moravy a jižního a středního Slovenska, kde se už několik desítek let rozkládá státní útvar, jemuž charakter říše dal kníže Mojmír. Vládne zde jeho synovec Rostislav, který za knížecí stolec vděčí východofranskému panovníkovi Ludvíku Němci, který ho fakticky dosadil. Ludvík ho považuje za svého chráněnce nebo spíše vazala, což je pozice, která Rostislavovi evidentně nevyhovuje. Rostislav se proto spolčí s Ludvíkovými odpůrci, úspěšně se postaví následné trestné výpravě na Velkou Moravu a hledá spojence proti Frankům, kterého nachází u Karlomana, správce Východní marky. Když posléze neuspěje s žádostí od podporu a křesťanskou misi u papeže, definitivně se orientuje na Východ. O totéž požádá byzantského císaře Michala III., který, jak je všeobecně známo, vysílá na Moravu populární slovanské věrozvěsty. Ludvík Němec na něho dál opakovaně a neúspěšně útočí. V té době Rostislav pověří správou Nitranského knížectví synovce Svatopluka, který se mu „odvděčí“ tím, že se spojí s Rostislavovými nepřáteli a požádá o ochranu východofranského panovníka. Rostislav reaguje tak, že se pokusí Svatopluka na hostině zabít, ale protože se mu to nepodaří, vynáší nad sebou ortel. Je Svatoplukem jat a posléze oslepen a doživotně uvězněn v Řezně.
Svatopluk patrně předpokládal, že už nic nezabrání tomu, aby byl potvrzen jako velkomoravský panovník, ale Ludvík pověřil správou říše franské markrabí a Svatopluka dokonce uvěznil, stejně jako Metoděje. Krátce poté se však stalo něco pozoruhodného, alespoň tedy dle mínění kronikářů: na Velké Moravě vypuklo na základě informace o Svatoplukově smrti všelidové povstání vedené Slavomírem (patrně velkomoravským knězem z rodu Mojmírovců). Svatopluk byl propuštěn z vězení a pověřen potlačením vzpoury, ale to nebyl ze strany Ludvíka II. Němce dobrý nápad, protože Svatopluk ihned přešel na stranu „svých Moravanů“, sám se ujal velení a velkomoravské vojsko společně s bojovníky z lidu uštědřilo Frankům zcela devastující a potupnou porážku. Tato skutečnost však více než touhu po odplatě zjednala Svatoplukovi značný respekt. Papež donutil Ludvíka propustit Metoděje a roku 880 je papežem Janem VIII. listinou „Industriae tuae“ Svatopluk přijat s celou zemí a veškerým lidem pod patronaci Říma a papežů, tedy pod ochranu instance nadřazené i oběma císařstvím. Zároveň s tím je Metoděj potvrzen arcibiskupem a jsou zrušeny veškeré nároky z franské nebo jiné strany. Svatoplukova Velká Morava se jako léno Svatého stolce stala rovnocenným státním útvarem s Franskou říší a označení jejího panovníka jako „unicus filius“ představovalo defacto titul císaře. Formálně byl dle kroniky Reginona z Prümu Svatopluk roku 890 ustanoven králem, a tak ho vnímali vesměs všichni soudobí i pozdější kronikáři.
Období Svatoplukovi vlády provázely permanentní mocenské výboje a konflikty, ze kterých tento vladař vycházel téměř vždy vítězně. Je však třeba vzít v potaz, že v této době byly v Evropě poněkud neuspořádané poměry, byla již rozdělena dříve dominantní Franská říše, moc Byzantské říše byla oslabována pokračující arabskou expanzí a nevyhnutelně se blížil rozkol východního a západního křesťanství. Svatoplukova Velkomoravská říše tak představovala kompaktní a velmi vlivný státní celek o rozloze přesahující pětinásobek současné velikosti České republiky, a přestože státy z 9. století nelze nikterak srovnávat s těmi dnešními, bylo součástí říše kromě dnešních českých zemí i celé Slovensko, Maďarsko, část Polska, Rakouska a Ukrajiny, Slezsko a Lužice. V Čechách za dob Svatopluka vládl Bořivoj, kterého mocný velkomoravský vládce držel u moci (pomohl mu i zpět na knížecí stolec při jeho sesazení) a který byl prakticky jeho vazalem. Výsledkem rozpadu Velkomoravské říše po Svatoplukově smrti byl mimo jiné i faktický vznik samostatného českého knížectví.
Svatopluk zemřel v roce 894, na čemž se shoduje řada seriózních pramenů, a je to proto, že zemřel jako významný evropský panovník, naproti tomu neznáme rok jeho narození, neboť se narodil jako nezajímavý synovec nepříliš významného moravského velmože. Pochybnosti jsou i o jeho ženách, a dokonce i dětech. Poměrně jistá je jen jeho druhá (případně třetí) a docela jistě poslední manželka Gisela, kterou si vzal patrně jen z politických důvodů, neboť byla sestrou krále (pozdějšího císaře) Arnulfa Korutanského. Matkou jeho synů, kteří byli podle legendy tři, ale relevantní prameny mluví jen o dvou, byla prý jakási Sventozizna o jejímž původu (i existenci) se jen spekuluje. Jednou z oněch spekulací je, že byla sestrou knížete Bořivoje. S těmi syny se to má tak: první syn, Mojmír II., se po otcově smrti stal velkomoravským knížetem, druhý syn, Svatopluk II., získal v léno Nitranské knížectví a třetí možný syn, jehož jméno prý bylo Predslav, je zmíněn v historických pramenech jen jednou, ale v oné obecně známé legendě má své místo jisté.
Mám pochopitelně na mysli legendu, jejímž motivem je podobenství o třech prutech, které jsou jednotlivě snadno zlomitelné, ale spleteny vydrží mnohem více. Pověst logicky odráží osud Velké Moravy, ale nelze samozřejmě vyloučit, že s takovou obavou Svatopluk umíral. Velkomoravská říše nezanikla ihned po Svatoplukově smrti, ale krátce po ní nejednotnou říši napadli Maďaři a při druhém pokusu o její ovládnutí patrně padl Mojmír II. i velká část velkomoravské aristokracie. Definitivní rozpad říše se datuje do roku 906, neboť při významné a dobře zdokumentované bitvě mezi Maďary a Bavory u Bratislavy v roce 907 již žádní velkomoravští panovníci nefigurují.
Poměrně krátká historie Velkomoravské říše má v osobě Svatopluka skutečnou osobnost a panovníka celoevropského významu. Na dalšího takto významného muže si musely české země počkat cirka tři sta let, než na trůn usedl Přemysl Otakar I.