Otevřený dopis T. Okamurovi

                                                                                              V Brně, 10. března 2021

            Vážený pane,

dovolte, abych Vás pozdravil.

Velmi mne zaujal Vás včerejší projev o tom, jaké stanovisko v roce 1991 zaujalo celé slovenské politické spektrum k Moravanům jako k národu.Tehdejší jednání v Bratislavě se mne bezprostředně týkalo. Dovolte tedy, abych k němu uvedl pár slov.

            S Doc. Dr. Boleslavem Bártou, CSc, jsem se poprvé setkal koncem roku 1989 ve klubu zastupitelů města Brna na Staré radnici v Brně. S panem Šabatou tam svolali meeting OF (občanského fora).  Vystoupil jsem s krátkým upozorněním, že Morava s částí Slezska a  občané obou historických zemí jsou státním rozpočtem ročně okrádáni nejméně o 16,4 mld tehdy ještě neznehodnocených Kčs.  Z toho Praha dávala 11 mld Kčs Slovensku a 5,6 mld Kčs jí bližším Čechám, dnes Česku. Při tehdejším státním rozpočtu asi 215 ml Kčs/rok to byly astronomické částky!  (zdroj: státní rozpočty 1985-1989 platné Sb. zák.). Pan Šabata se na má slova mračil, Doc. Bárta mé konstatování uvítal a nabídl mi spolupráci.

            Akci v Bratislavě, již jste vzpomněl, organisoval Doc. B. Bárta, tehdy federální poslanec; mne na akci pozval jako odborníka. Vědom si významnosti akce, oslovil jsem své známé od- borníky– Moravany  se žádostí o pomoc při jednání. Na zmíněnou akci jsme pak jeli dvěma vozy a jak je zřejmo, naše účast tam nebyla zbytečná. Všechny slovenské politické strany (krom SPS -Verejnosť Proti Násiliu – což byla prodloužená ruka pražských zednářů a KSS -Slovenskéj Komunistickéj Strany)  přijaly usnesení, že Moravany považují za moderní a historický evropský národ, který je schopný si sám rozhodovat o svých záležitostech a o svém osudu.

Bylo to velmi důležité vyjádření, pro mne významné také proto, že bylo přijato zrovna v den  mých padesátin! Neznám lepší možnosti, jak oslavit své výročí!  Zapili jsme to, měl jsem s sebou dostatek slivovice!  Stejně milé mně přijde, vážený pane, že jste  zmíněnou významnou akci vzpomněl na den přesně zrovna k mým osmdesátinám. Upřímně Vám děkuju! 

            Bojovat za svá práva a za práva naší vlasti Moravy my Moravané nejen máme, ale i musíme. Řekl nám to u nás na Moravě už svatý Jan Pavel II.: Jste-li tvory Božími, potom je to nejen vaším právem, je to ale i vaší svatou povinností!

                   Blíží se sečítání lidu a jsem přesvědčen, že bude stejně klíčové, jako v roce 1991. To jsem v posledních minutách beznaděje využil poslední možnosti. Přemluvil jsem paní doktorku Alenu Ovčačíkovu. Jí, jako federální poslankyni, zmanipulovaná TV nemohla zabránit krátce se k sečítání vyjádřit. Paní doktorka vyzvala Moravany, aby do Prahou zmanipulovaných sečítacích archů se nebáli dopisovat svou národnost a vítězství bylo naše.  Věřím, že naše naděje se naplní i v tyto dny!

            Rozhodnete-li se, vážený pane, po sečítání lidu hrát s moravskou kartou, bude velmi zajímavé sledovat, jak na to bude reagovat šovinistická, zednářská Praha.

            Moravia, labora et flore!

                                                                                              Josef Pecl