Petr Bezruč, Slezské písně. Co s tím?

Když jsem navštěvoval střední školu, z Bezručových Slezských písní mě zaujala báseň Ostrava. Svou sociální úderností, byť pocházím „z maloburžoazní a nábožensky zatížené“ rodiny, což bylo v té době dostatečným důvodem, abych nebyl přijat na střední všeobecně vzdělávací školu. A také svým rytmicky úderným daktylem, či přesněji daktylotrochejem, a obsahovou koncentrovaností. Později, když jsem byl členem Pěveckého sdružení moravských učitelů, uchvátilo mě Janáčkovo zpracování Bezručovy Maryčky Magdonové, Kantora Halfara a 70.000. Skladatelsky nesmírně komplikované skladby, a interpretačně mimořádně obtížné. I teď si občas některé Bezručovy básně připomenu, třeba právě v jejich hudebním provedení. Imponuje mi strohost a realistická věcnost vyjadřování, a to jak Bezruče, tak i Leoše Janáčka.

Dnes by bylo velmi obtížné vydat Slezské písně v novém nákladu. Jistě ne z důvodů finančních, Slezské písně jsou přece jen útlá knížečka. Ale z důvodů politických! Bezruč se ve své sbírce netají svým kriticky odmítavým postojem k Praze, k jejímu nemravnému a poživačnému životu, a naopak přiznává svoje vřelé cítění ke Slezsku, k Moravě, k moravskému národu.

Jenže řečeno slovy Petra Bezruče: „… jsou hříchy v katechizmu, co se nikdy neodpustí!“ Chcete pracovat ve státních službách, na úřadě, ve škole, v rozhlase či v televizi, chcete se pracovně „vyšvihnout“? Chcete být podle pražských kriterií „in“? Nejste z Prahy, jste z Moravy, a přesto chcete v této „demokratické republice“ společensky uspět? Potom na svůj moravský původ po příkladu pana premiéra (dnešní Bernard Žor) rychle zapomeňte a všechno, co krásného a úspěšného se v naší moravské zemi zrodilo, prohlašujte za české.

Předvedu ukázku, jak by musely být Bezručovy verše upraveny, aby mohly vyjít tiskem se státní podporou :

VALČICE
Rybníků zde trojice, břeh kryt palachem:
zde končily hranice a moravská zem! ……….Zaměň za česká zem!
Dnes za městem hranice, držme proti všem,
dnes jsou naše Valčice a moravská zem…….. Zaměň za česká zem!
Srazte, děti, sklenice, k čertu se smutkem:
zdrávy buďte Valčice a moravská zem…….. Zaměň za česká zem!

POLSKÁ OSTRAVA
Jsem polská Ostrava, však lidu moravského……. Zaměň za lidu českého!
Bez dýmu žila jsem let dlouhých na tisíce,
van ostrý letěl v důl s hřebene kopce mého
a čistá, průhledná šuměla Ostravice.
…
„Když kraj se proměnil, zvuk změňme jména Tvého,“
dí konšelé ze západu k posledku.
JSEM POLSKÁ OSTRAVA NÁRODA MORAVSKÉHO!……. Zaměň za národa českého!
Přibylec lhostejný jen mění jména předků.
– – –
Moravský národe, nedej mi jména brát!…… Zaměň za Český národe!
Řeč sladká těšínská znět bude sladkým hlasem,
– – –
(Poznámka: Majuskuli, velká písmena, pro verš JSEM POLSKÁ OSTRAVA NÁRODA MORAVSKÉHO použil sám Petr Bezruč, jde o jediný případ v celé jeho básnické tvorbě.)

LAZY
Moravská škola skonává, Poláci nám ji vzali,…… Zaměň za Česká škola!
moravská dávná zástava se z cimbuří nám svalí, …….Zaměň za česká zástava!
– – –
Hrot ostrý míří nám do plec, boj lítý v tvrzi zuří,
chlop Křistek, věrný Moravec, vystoupí na cimbuří, …….Zaměň za věrný Čech!
a než se šiky unaví, než neodrazí ránu,
chlop Křistek školu postaví, moravskou, murovanú!……. Zaměň za českou školu!
– – –
chlop Křistek, bitý Moravec, on Lazů nepopustí…….. Zaměň za bitý Čech!
– – –
chlop Křistek, pevný Moravec, a neuhýbá z místa. ……Zaměň za pevný Čech!
– – –
Dalších příkladů lze uvést celou řadu. U jiných básní by ovšem nestačila pouhá úprava, musely by být ze sbírky odstraněny celé, Bezruč se v nich vyjadřuje velmi příkře o Praze, když ji např. v básni Praga caput regni nazývá nevěstkou (Maryna, lehká žena), a Čechy vnímá jako osoby pyšné a falešné:

PRAGA CAPUT REGNI
Zrak zavřel jsem tam při půlnoci jak maska smrti zakrytá,
kdo huláká do slezské noci: jest Praha vaše záštita!?
Své bídné mluvě práva k žití si nekoupím za trojníky,
nás česká pýcha nenasytí a při Vltavě pomníky.

Na slezské zemi není Boha: a zábava za zábavou
tam utíká, kde tančí noha té Maryny nad Vltavou,
– – –
Když svitne světlo v české hlavě, nám časem pošlou desítku,
a není co číst na Ostravě a není školy ve Frýdku.
Jak nás ta spřež tam dáví všecky, to volá, křičí do nebe.
Z Čech v pomoc prapor vlastenecký? Marš – ten si nechte pro sebe!

KALINA III

Kdyby Praha falešná nevydala
Spiš, Oravu a bratry za Těšínem,
Čech falešný! – zahřeší chlop těšínský,
zaskřípe Oravan, zakleje gazda spišský),

Jméno Bezruč už asi nenajdeme ve školních osnovách, nevím. Ale pokud ano, vhodné ukázky z jeho tvorby je třeba při výuce vybírat velmi obezřetně, jsou příliš slezské a místy až křiklavě moravské. A jednou se přece chcete stát ředitelem školy, či snad ne?!

Jiří Kvapil, signatář Deklarace moravského národa