Plody země, které neexistuje

V době, kdy v brněnském Paláci šlechtičen, sídle Etnografického ústavu Moravského zemského muzea, probíhala obsažná výstava Cyril a Metoděj – doba, život, dílo, přišla mi od Muzejní a vlastivědné společnosti v Brně ohláška dlouho očekávaného čtvrtého dílu Vlastivědy moravské. Jmenuje se Morava na úsvitě dějin a je monumentálním dílem archeologa a historika Zdeňka Měřínského, profesora Masarykovy univerzity v Brně. Na zhruba 650 hustě potištěných stranách rekapituluje dějiny a kulturu Moravy od 6. století po první desetiletí 10. století, kdy zanikla Velká Morava.

Na výstavě v Paláci šlechtičen bylo možné vidět archeologické nálezy z moravských lokalit z prvních století našeho letopočtu, řecké či byzantské, které dosvědčovaly, že kontakt se Středomořím a jeho kulturou tu byl již před slovanským osídlením. Ale mnoho z této doby nevíme, stejně jako z doby stěhování národů, která skončila mimo jiné i odchodem Langobardů v roce 586 z Moravy do severní Itálie. Obávali se nájezdů Avarů, s nimiž se pak muselo potýkat i slovanské obyvatelstvo. Již první řádky Měřínského knihy mají definiční charakter: „Někdy během 1. poloviny 6. století začínají na naše území pronikat první slovanští osadníci, kteří položili základy dalšímu sídelnímu, sociálnímu, hospodářskému, etnickému i kulturnímu vývoji Čech, Moravy a Slezska včetně počátků etatizačního procesu. Vývoji, který přes všechny peripetie, jimiž procházel, trvá zhruba již půldruhé tisíciletí a zahrnuje minimálně padesát generací našich předků.“

Slované, Moravané, základ české státnosti

Názvy základních kapitol jsou rekapitulací dějinných epoch i tematického zaměření knihy: Předslovanské osídlení závěru doby stěhování národů; Středoevropský prostor, etnogeneze a expanze Slovanů; Časně slovanské osídlení na Moravě (obydlí, hospodářství, pohřební ritus, hierarchie společnosti); Hmotná kultura; Avaři a Sámův kmenový svaz (období zhruba mezi léty 620-660); Doba předvelkomoravská (poslední čtvrtina 7. století a 8. století, kdy vznikala opevněná sídliště – hradiště); Doba přelomu – konec předvelkomoravské epochy a změny mocenské situace na středním Dunaji po vítězných válkách Karla Velikého s Avary; Vznik mojmírovského knížectví a první výboje (do roku 846) – v této epoše vyniká etnogeneze Moravanů a jejich státotvorný proces; Konsolidace moci Rostislavovy Moravy a první krize – politické vztahy mezi Franky, Římem a Byzancí (846-870).

V souvislosti s posledně uvedenou kapitolou se v knize otevírá další velké téma, jež se i přes podrobnost výkladu čte jedním dechem jako velký a spletitý příběh. Je to příběh christianizace (nejdříve ze západu iroskotskými mnichy) a současně mocenských ambicí Východofranské říše, vůči nimž se snažil vymezit Rostislav I. úsilím o samostatnou církevní diecézi pod primátem římského papeže. A tak zažádal o vyslání církevních učitelů z východu. Velmi podrobné líčení, které popisuje mocenské poměry ve střední Evropě, postavení římského papeže a Byzance, zahrnuje i nám známé děje – zradu Svatoplukovu, odsouzení a oslepení Rostislava, životní peripetie obou našich věrozvěstů, Cyrila a Metoděje, jakož i kulturně-politické zhodnocení jejich přínosu.

Obsáhlé jsou kapitoly, které pojednávají o počátcích křesťanství na Moravě a jeho rozvoji, o vývoji církve a jejích institucí (moravské biskupství) ve druhé polovině 9. století a v 10. století a o jejich odkazu ve velkomoravském umění, architektuře, řemeslech. Na posledních zhruba sto dvaceti stranách je popsáno období vlády knížete Svatopluka, její expanze a vrcholné období (884−894), které končí po jeho smrti oslabením a vpádem maďarských kmenů. To znamená i konec Velké Moravy. Autor v závěru konstatuje: „Pád Velké Moravy snad nebyl ani v zájmu Východofranské říše, která si ji chtěla podmanit a nedopustit její přílišné oslabení, ani vzestup. I ona však byla v té době bezmocná, nebo sama procházela politickou, dynastickou i strukturální krizí. V letech 904-906 nezanikla pouze Velká Morava, ale po roce 907 se pod maďarským náporem zhroutily mocenské struktury v celém středním Podunají a těžiště dalšího vývoje se přesunulo na bezpečnější sever.“

Tímto přesunem těžiště a pozdějším „přenesením království z Moravy do Čech“ (jak se to ve starých kronikách označovalo) skončila jedna velká epocha ve vývoji moravské státnosti, na niž navázalo posléze markrabství moravské. Tímto obdobím také uzavírá svou knihu Kronika o Velké Moravě Lubomír E. Havlík, přední moravský historik (1925-2000) a svého času hlavní editor monumentální pětidílné pramenné edice Magnae Moravie fontes historii, která vycházela v letech 1966-1977. Na základě svých bohatých poznatků, sestavil L. E. Havlík chronologicky výběr citátů ze starobylých pramenů, které spolu s jeho komentáři čtivě a přehledně rekapitulují dějiny Velké Moravy. Knížka vyšla poprvé v roce 1987 v nakladatelství Blok. Po roce 1989 ji v době tříbení (pro Moravu nepříznivého) politicko-administrativního pojetí nové vlády vydalo v přepracované a doplněné podobě v roce 1992 nakladatelství Jota. V roce 2013 vyšla tato důležitá populárně-naučná kniha v Jotě ve třetím vydání a v nové grafické podobě.

Země a lid

Tak se jmenuje nová „porevoluční“ řada Vlastivědy moravské pod edičními křídly Muzejní a vlastivědné společnosti v Brně. Byla zahájena svazkem Dějiny Moravy. Díl 1. Středověká Morava v roce 1991. Od té doby vyšlo 12 svazků, předposledním byla právě Morava na úsvitě dějin a zatím posledním je nedávno se objevivší svazek Dějiny žurnalistiky na Moravě (První století českých časopisů 1848-1948). Autorem je bývalý ředitel Moravské zemské knihovny a současný předseda Muzejní a vlastivědné společnosti v Brně Jaromír Kubíček. Této publikaci se budeme ještě věnovat v některém z následujících vydání Kulturních novin, a to nejenom proto, že v Brně začaly v roce 1893 vycházet pozdější slavné Lidové noviny. Ediční řada Země a lid pokrývá tato témata: Neživá příroda, Živá příroda, Pravěk Moravy, Dějiny Moravy (celkem pět částí, z nichž svazek Dějiny Moravy. Díl 3/2 Morava na cestě k občanské společnosti ještě čeká na vydání), Lidová kultura na Moravě, Literární Morava a Hudba na Moravě. Některé svazky jsou již vyprodány, ale díky knihovnám budou sloužit jako reprezentativní monografie o Moravě i budoucím generacím. Podobně je tomu se starou řadou topografickou vydávanou zčásti po roce 2000 v brožovaných reprintech nakladatelstvím GARN v Brně. Ta dosáhla od roku 1897 do roku 2002 úctyhodných 68 svazků a mapovala především v prvních necelých 60 dílech (do roku 1948) Moravu okres po okrese a patří dodnes k jedinečným zdrojům poučení o historii moravských obcí a měst.

Státoprávní postavení Moravy zrušila totalita, demokracie zde má dluh

Poslední knihou, kterou chci dnes zmínit, a to opět jen stručně, protože se k ní také později vrátíme, je pojednání Právní kontinuita autonomie Moravy Michala Hoskovce (KEX Publishing, Ostrava 2013). Autor je právník, který základ své knihy obhájil pod názvem Vývoj moravské státoprávní individuality v roce 2012 na Právnické fakultě Masarykovy univerzity. Kniha je prvním uceleným pokusem nahlédnout na existenci Moravy z právně-historického hlediska. Rozebírá kromě historického vývoje i otázku pojetí národa, srovnává postavení Moravy v evropském kontextu, především pak s našimi historicky i politicky nejbližšími sousedy – Rakouskem a Německem −, s nimiž jsme byli po staletí svázáni. Čtenář se mimo jiné dozví, že Česká republika doposud nepodepsala Evropskou chartu místní samosprávy, vyhlášenou Radou Evropy ve Štrasburku 15. října 1985. Na rozdíl od Německa, Nizozemí, Francie, Belgie, Itálie, Rakouska a dalších zemí. Dále se dočteme, že 9. května 1990 označilo nejprve Federální shromáždění a pak i Česká národní rada zrušení Moravskoslezské země za nespravedlivý akt v rozporu s principy demokracie a samosprávy. V usnesení ČNR č. 225 ze dne 18. května 1990 se praví: „Zrušení Země české a Země moravskoslezské k 1. lednu 1949 a vznik nového územně správního uspořádání byl akt nespravedlivý a vzešlý z totalitní byrokratickocentralistické praxe. Byl to krok rozporný s principy demokracie a samosprávy, který podstatně přispěl ke zdeformovanému a nepřirozenému vývoji československé společnosti. (…) Zároveň ČNR vyzývá vládu České republiky, aby podstatně urychlila vypracování koncepce struktury územního uspořádání a vypracování nové daňové soustavy zajišťující samostatný rozvoj obcí, měst a všech svébytných územně správních celků republiky.“ Proti hlasoval jediný poslanec, 13 se zdrželo, ostatní byli pro. Návrh byl přijat.

Jak to dopadlo, víme všichni, do praxe se nikdy neprosadil. Ale nemělo by se zapomínat, protože následky neřešeného stavu dříve či později vyvolávají napětí a nepřirozené disproporce. Ale to už je námět na další text.

https://www.kulturni-noviny.cz/nezavisle-vydavatelske-a-medialni-druzstvo/archiv/online/2014/02-2014/plody-zeme-ktera-neexistuje?fbclid=IwAR3YGNucTSIjhvTJFdiDkg0IixxNapX-rmmHtGEC13T-11RcN04UhvhBsWw