Pod volem tela nehledaj

Při hledání dnešního příspěvku jsem ve svém archivu našel „podařenú“ a stále aktuální úvahu Moravana z Valašska Ladi Zemana

Pod volem tela nehledaj, říkali naši stařenka. Tuto lidovou moudrost doplňuji hlubokou sebekritikou zvěčněných klaunů, pánů Šimka a Grosmana : „Ač se voli nemohou množit, v Čechách jejich vymření nehrozí.“ Tento úvod ozřejmuje další řádky vzniklé pod dojmem činnosti našich bratrů a sester na západ a východ od Moravy. Kdo jiný než ono uvedené, bezpohlavní zvíře, kdysi užitečné coby platba Sasíkům za přežití na svět se klubajícího nepatrného knížectví, dodnes nám, Velkomoravanům, působícího potíže, je správný název pro ty, kteří prosazují a používají termín Česko.
I zamyslel jsem se nad tímto novotvarem, který byl kdysi určen jen pro Čechy – a takto my na Moravě též chápeme. Proto jsme zmateni při poslechu a četbě médií. Vypadá to totiž, že na Moravě se nic neděje, jen v Česku, tedy v  Čechách. Nezákonný název pro tento stát „Česko“ je skutečně nesmysl. Nedá se mluvnicky ohýbat, zdrobňovat ani jinak používat. Zatím co Morava může být též Moravěnka, děvče je zváno Moravanka, chlapec Moravan, na Valašsku ogar též Moravjan. S  Čechy a Českem to nejde bez škodolibého úsměvu. Čechy zůstanou Čechami, jako Cáchy Cáchami. S  tím nejde nic dělat. Obyvatelé zde jsou zváni Čechy, Češkami, též Čecháčky . Je možné použít dle vzoru Američan pojmenování Čechan, Čechanka, Českan, Českanka. V  Česku žijí Česi a Česky dle vzoru Rusko – Rus, Rusi, Ruska – Rusky. Ale také možno tamní domorodce nazývat Česák, Česka podle vzoru Polsko – Polák. Tož nevím. Naši stařenka měli pravdu. Tu měl zajisté roku 1927 Karel Čapek, když přesvědčoval tatíčka na Hradě změnitnázev státu na Velká Morava – Grand Moravia. Jméno bývalého státu totiž v mnoha jazycích znělo směšně.

Je dobré číst zahraniční tisk, třeba slovenský. Naši východní soukmenovci se též pěkně vybarvili na úkor Moravy. Nejen zapomínají, že za řekou Moravou nejsou hned Čechy (Česko), ale země Moravská, kde leží základy jejich dnešní státnosti a moderního národa. Pan premiér Fico, jinak sympatický třeba tím, že vyhnal refomně – zdravotní poradce, které bohužel vřele přijal v Praze pan Julínek, měl asi po Silvestru kocovinu. Na Nový rok vydal vládní prohlášení, kde se zabývá podivně historií Slováků. Místo dávných Velkomoravanů se mu zjevují tajemní „starí Slováci“ a „Ríša od nepameti“. I slovenští historici kroutí nad tímto odvážným paskvilem nevěřícně hlavou! Slováci jsou, podobně jako Američané, moderní národ, jehož vznik paradoxně umožnili Maďaři porážkou Velkomoravské říše. Díky prostému lidu v Horních Uhrách, prolínáním kultur, kolonizací i migrací Valachů z prostoru dnešního Rumunska po Karpatském oblouku na Moravu, povstal před několika málo staletími nový slovenský národ.

My Moravané jsme rádi, že máme se Slováky stejné velkomoravské a Cyrilo-Metodějské křesťanské kořeny. To asi neví šéf SNS pan Slota. Ten zase vztyčoval nedávno v nějaké obci v Tokajském slovensko–maďarském pohraničí betonový, desetimetrový dvojramenný kříž. Ten původní, dřevěný, shnil. I počali se maďarští politici divit, co že jim to dělá za reklamu, když mají úplně stejný kříž ve státním znaku. Tož nevím, ale na posvátném Radhošti, i v rožnovském kostele drží sv. Cyril a sv. Metoděj kříž trojramenný.

Dějiny se bohužel vykládají tak, jak to pasuje těm současným mocným, mlaskajícím u koryt. Jenom ten vůl to klidně vše pozoruje, přežvykuje a čeká až bude lidem užitečný nejen v tahu.

Vladimír Zemo Zeman, signatář Deklarace moravského národa, Rožnov pod Radhoštěm, 19.1.2007