Postřehy z Česka

Na dovolenou jako čas odpočinku se těší většina z nás. Letos jsem s rodinou vyrazil do sousedního Česka, přesněji do města Český Krumlov. Cesta byla úmorná díky kolonám aut a kamiónů. Je to daň za to, že radnice měst rozkopou pravidelně hlavní trasy přes město. Podle rady na internetu cesta měla trvat zhruba 4 hodiny, ale zkutečnost byla mnohem děsivější. V Brně jsme v kolonách strávili přes hodinu v Třebíč další hodinku, k tomu 3 objížďky, o kterých jste se dozvěděli na místě, až značkou zákaz vjezdu. Celkem cesta trvala 6 hodin 50 minut. Za městem Dačice jsme přejeli zemskou hranici mezi Českem a Moravou. Co mne na první pohled zarazilo v jakém stavu jsou silnice v Česku a jaké na Moravě. I když jsme projížděli malými vesnicemi cesty byly bez děr, upravené a povětšinou nové.

Město Český Krumlov žije dvojím životem. Historické město plné turistů, kde nepotkáte mluvit člověka česky a okolím, kde žijí obyčejní lidé. Na informacích nám popřáli, abychom jsme si užili typickou českou atmosféru města. Procházeli jsme po městě a marně hledali českou atmosféru. Na mostě pod latránem hrál na kytaru indián latinsko-americké písně. O kousek dál na náměstí zněli italské songy a z jednoho obchůdku do ulice se rozléhala perská hudba.

Chtěli jsme si dát klasické české knedle s borůvkami, ale ani jedna restaurace a že jich je ve městě tuto dobrotu nevařili. Číňané, Japonci občas Ruština kolem nás zaznívala si dávali nanejvýš trdelník. Pokud přijedeme do země, kterou by jsme rádi poznali více. Hledáme její zvyky, kulturu, klasické České jídlo. To jsme v Českém Krumlově hledali velice složitě. Mrzelo nás to, protože je to krásné město kde každý dům by mohl vyprávět svou zajímavou historii. Zašli jsme alespoň na večeři do místního pivovaru, kde vaří moc dobré 12 stupňové pivo.

Autem jsme podnikali spanilé jízdy jako Husité s rozdílem tím, že po nás nezůstávali pobořené hrady, kláštery a vesnice. Městečko Rožmberk s hradem stejně jako Cisterciácký klášter ve Zlaté Koruně nebo ve Vyšším Brodě jsou příjemným místem k zastavení. Malé upozornění pro návštěvníky kláštera. Na prohlídku mohou ženy jen pokud mají zahalené ramena a sukni pod kolena. Jelikož moje žena měla v tom vedru kraťase a tričko s ramínky tak jsme zašli do poštovního muzea, které je též součástí klášterního areálu ve Vyšším Brodě. Moc se nám výstava líbila. Děti mohou během prohlídky soutěžit, všem vřele doporučujeme.

Nedaleko obce Lipno nad Vltavou je stezka s názvem „Cesta do koruny stromů“. Je poučná zvláště pro malé děti, ale též dospělí se pokochají výhledem na krajinu a Lipenskou přehradu. Na horu se můžete vyvést lanovkou.

Cestou domů jsme se pokusili vyhnout větším městům. To se nám sice podařilo, ale dostihly nás další objížďky, které byly všechny u nás na Moravě ani jedna nebyla v Česku. Na chvíli jsme se zastavili v rodišti Jana Žižky z Trocnova. Kde je příjemná procházka po lesní cestě. Češi tohoto člověka oslavují, Moravané ho považují spíše za padoucha.

Celkově máme z dovolené dobrý pocit. Česko je krásná země a Jižní Čechy to jen dokazují. Když jsme přijeli na Moravu, věděli jsme že tady jsme doma a tak to i zůstane

Zdroj: https://antoninsevcik.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=672813