Pozůstatky olomouckých Přemyslovců
Výborně dopadla důležitá analýza zhruba tisíc let starých ostatků, jež mají podle historických záznamů patřit olomouckým Přemyslovcům. Potvrdila, že nedávno objevené kosti skutečně pocházejí z časů, kdy tato knížata žila. Archeologové je tak posílají na rozhodující test DNA. Test DNA ukáže, zda ostatky lidí vyzvednuté ze schránky v kostele olomouckého Klášterního Hradiska patří i přemyslovským knížatům Otovi I. a Otovi III. a jejich manželkám, uherské princezně Eufémii a ruské šlechtičně Durancii. Experti díky takzvané radiouhlíkové metodě zařadili původ kostí, které loni v létě vyzvedli archeologové z polozapomenutého hrobu v chrámu Štěpána Prvomučedníka v areálu olomouckého Klášterního Hradiska, do 11. až 12. století. Právě v takový výsledek odborníci doufali. Část nalezených ostatků totiž historická data přisuzují olomouckým přemyslovským knížatům Otovi I. a Otovi III. Pokud by to moderní věda potvrdila, šlo by o objev unikátní v celé střední Evropě.
„Při zkoumání těchto ostatků je to obrovský posun. Jejich stáří skutečně odpovídá době, v níž daní Přemyslovci žili. Nyní se tak můžeme pustit do analýzy DNA, porovnávat ji budeme s již známými vzorky pražských Přemyslovců,“ uvedl pro MF DNES Jan Frolík z Archeologického ústavu Akademie věd ČR. Také on byl mezi experty, kteří loni v srpnu kosti pod klenbou kostela na Klášterním Hradisku převzali ke zkoumání. Stovky let byly zazděné v sakristii v malované dřevěné schránce, uložené v cínovém sarkofágu. Ukrývala ovšem ostatky více lidí, jejich promíchání mají na svědomí švédští vojáci, kteří v 17. století za třicetileté války při okupaci Olomouce v areálu Hradiska násilím otevřeli kryptu pod už neexistující kaplí Panny Marie Sněžné. V ní byly ostatky tehdy uschované.
„Švédové tehdy asi hledali šperky, tělesné pozůstatky přitom rozházeli,“ uvedl už dříve historik umění a památkář Leoš Mlčák, který spolu s farářem od svatého Štěpána Prvomučedníka Přemyslem Bedřichem Hanákem na existenci polozapomenutého přemyslovského hrobu před časem upozornil. Úkolem Frolíka a jeho kolegů tak bylo kosti roztřídit a také potvrdit, či vyvrátit, že skutečně patří příslušníkům nejstaršího českého historicky doloženého knížecího rodu. Za sebou už tak mají řadu analýz a právě radiouhlíková metoda byla prozatím ta nejdůležitější. Stáří kostí při ní experti zjišťují díky výpočtu poklesu počtu atomů radioaktivního izotopu uhlíku. „A tato metoda určila, že jde o raný středověk, zhruba o 11. až 12. století,“ podotkl Frolík. Jakmile antropologové kosti roztřídili, ukázalo se, že truhlice ukrývala ostatky celkem šesti dospělých a jednoho zhruba sedmiletého dítěte. Ani to však není v rozporu s historickými záznamy. Kromě samotných knížat Oty I. a Oty III. mají v truhle být kosti jejich manželek – uherské princezny Eufémie a ruské šlechtičny Durancie – a také ostatky dvou synů Oty III. Vladimíra a Břetislava.
Z historických pramenů ovšem vyplývá i druhá možnost, podle níž byly do truhlice před staletími místo jednoho z Otových synů uloženy kosti osmého olomouckého biskupa Jana III. nebo hradiského premonstrátského opata Roberta I.
Právě analýza DNA po odhalení genetických příbuzenských vazeb rozhodne, která z těchto dvou verzí je pravdivá. Vědci se do ní přitom nechtěli pouštět dřív, než bude definitivně jasné, jak jsou kosti staré. A to kvůli tomu, že genetické rozbory jsou poměrně drahé a také je kvůli nim třeba z kostí odebrat vzorek. „DNA ovšem musí být také dobře zachovalá, což se nám potvrdilo už při analýzách kostí pražských přemyslovských knížat. Špatný stav DNA určení některých ostatků zkomplikoval,“ upozornil Frolík.
Odběr vzorků by podle něj mohl začít už v září, výsledky však budou známé až za zhruba pět měsíců. Kromě samotných příbuzenských vazeb pak odborníci z genetických rozborů dokážou určit i to, jakou stravu lidé pohřbení na Hradisku měli. „Zjednodušeně řečeno také odhalíme, jak hodně a jak dobře jedli. Umíme rozlišit, zda na jejich stole převažovalo maso či obiloviny. U lépe situovaných vrstev šlo samozřejmě o maso. Dokážeme také rozlišit, zda to byly ryby anebo šlo o jiné druhy masa. U obilovin pak od sebe dokážeme oddělit proso a další obiloviny,“ upřesnil Frolík.