Přemyslovci – to byla rodinka

Čtenářům stránek moravskynarod.cz jistě nemusím vysvětlovat, že naše osobnosti jsou často zamlčovány, popř. hodnoceny s podstatně vyšší mírou kritiky. Např. Karel starší ze Žerotína přeci zklamal v roce 1618, kdy odmítl podpořit nepromyšlené povstání českých stavů vůči legálně zvolenému panovníkovi. Král Svatopluk (označován jen jako kníže) byl nevěrohodný a mocichtivý, stejně jako římskoněmecký král Jošt Lucemburský.

Rozhodl jsem se proto ke stručné úvaze nad rodem Přemyslovců. Když pominu „bájný“ původ rodu (a výmysly, kterými jsou krmeny děti na I. stupni základních škol dodnes), dostanu se k historicky podloženým osobnostem a událostem.

Jako první měla tu čest seznámit se s poměry v České kotlině sv. Ludmila, uškrcená svoji tchýní Drahomírou r. 921, protože prý měla přílišný vliv na svého vnuka Václava. Kníže Václav se stal obětí další vraždy v rodině r. 935, kdy byl zabit na rozkaz vlastního bratra Boleslava. Syn Boleslava – Boleslav II. – sice asi žádného jedince v rodině nezavraždil, ovšem za jeho vlády došlo k likvidaci prakticky celého rodu Slavníkovců. A to má Boleslav II. přízvisko Pobožný. Synáčky měl uvedený kníže tři. Nejmírnější z nich byl Jaromír, jehož nechal nejstarší bratr a vladař Boleslav III. vykastrovat. Později se před úplnou likvidací zachránil Jaromír i jeho bratr Oldřich útěkem do německých oblastí Říše. Po svržení Boleslava III. se sice mohli vrátit domů, aby ovšem následně Jaromíra nechal oslepit uvedený bratr Oldřich. Mimo to se Přemyslovci opakovaně rozhodovali „řešit“ otázku mocného rodu Vršovců, jak jinak než genocidou. To jsme ale již v 11. století, tedy v čase dobývání Moravy. Jak brutální záležitost to jistě byla, nechám na představách čtenářů, prameny bohužel pro danou dobu mlčí. Jen poznamenám, že tehdy vládnul kníže Břetislav, jenž získal krádeží nejprve manželku a později ostatky hlavního patrona polské katolické církve – sv. Vojtěcha. Získané moravské území bylo třeba rozdrobit na menší knížectví (takoví předchůdci krajů z doby totality i dnešní).

Uvedené a další rozpory uvnitř rodu Přemyslovců vedly k neúspěchům při snahám o zisk arcibiskupství, a dlouho i královské koruny. Boj o vládu v Čechách a na Moravě se často řešil u císařů, tučnými úplatky. Úspěšným se nakonec stal Přemysl Otakar I., prý „obratnou politikou a manévrováním“. Ve skutečnosti však morálně pokleslým opakovaným přebíháním na stranu momentálně silnějšího. Jednalo se tehdy o mocenský střet mezi Otou IV. Brunšvickým (z rodu Welfů) a Filipem Švábským o vládu ve Svaté říši římské.

Tomáš Skoumal, signatář Deklarace moravského národa