Primáši Lubomíru Málkovi hrála na jeho poslední cestě muzikantská elita

Stovky lidí se v sobotu 6. listopadu přišly rozloučit do uherskobrodského farního kostela Neposkvrněného Početí Panny Marie, se zemřelým primášem, zpěvákem a dlouholetou duší tamního souboru Olšava Lubomírem Málkem.

Nechyběli mezi nimi například horňácký primáš Martin Hrbáč, primáš CM Danaj Strážnice Jan Gajda, primáš CM Slováckého krůžku Kyjov Petr Petrů, primáš Hradišťanu Jura Pavlica, primáš CM Světlovan Jiří Špirit, primáš Burčáků František Holmes Ilík, primáš CM Šabla Stanislav Škubal, bratři Bruštíci ze Strání, Mužský sbor Slováckého krúžku Kyjov, několik generací souboru Olšava ani solitéři Pavel Popelka, Pavel Štulír, František Okénka mladší a další.

Zádušní mši sloužil uherskobrodský děkan Svatopluk Pavlica a za všechny se s Lubomírem Málkem rozloučil spisovatel, publicista a primášův kamarád Jiří Jilík.

„Kdo to na mňa žaluje, kdo to na mňa svědčí, že jsem zabil jeleňa v korytňanskej seči… Kolikrát jsme tu píseň v jeho podání slyšeli a vždy jsme byli zasaženi krásou. Před lety jsem napsal a stojím si za těmi slovy: Nikdo tak písničku nezazpívá jako Luboš Málek. Kdo jiný by také mohl? Vždyť se v Korytné narodil a ta píseň je hlasem kraje, kde vyrůstal s rodiči a bratrem. To krajina si vybrala Luboše Málka, aby jeho hlasem promluvila k lidem a řekla: Hle, člověče, takový já jsem kraj, takové jsou moje stráně, lesy a pole, moje říčky a potoky, moje dědiny a usedlosti a takoví lidé v nich žijí, tak pracují, tak se radují a tak pláčou,“ řekl u rakve svého kamaráda Jiří Jilík a upozornil, že jen některým lidem je dáno, umět obraz krajiny a domova vyzpívat v písni tak, že nám rozeznatelně zavoní, i kdybychom byli tisíce kilometrů vzdáleni.

„Luboš byl jedním z nich. Jeho zpěv je klíčem, kterým se odemykají pomyslné dveře a vchází se do panoramatu rodného kraje,“ uvedl Jiří Jilík s tím, že Lubomír Málek odešel, ale zůstává s námi a v nás, nejen díky tomu, co vše uměl, ale také, k čemu nás vedl a čemu nás učil: milovat kraj, hudbu, mateřskou řeč, milovat lidi.

„Milý Luboši. Loučím se s tebou v tuto chvíli za tvé nejbližší a všechny, kteří si tě vážili a měli tě rádi, kterým jsi byl kamarádem, přítelem, rádcem i učitelem, prostě dobrým druhem. Odešel jsi, ale ve svých písních budeš stále s námi a v nás,“ dodal Jiří Jilík závěrem.

Zdroj: https://slovacky.denik.cz/zpravy_region/primasi-lubomiru-malkovi-hrala-na-jeho-posledni-ceste-muzikantska-elita-20211107.html?fbclid=IwAR32JOT9mfAgtKHSrC9bQ-3_wJik9toskP2fSsFu0V7snEIMty3_lPYsKy8