Pro arénu Jaromíra Soukupa

Vážený pane Soukupe,

týden jsem proseděla před obrazovkou televize Barrandov a sledovala v prvním kole diskuse Jaromíra Soukupa s kandidáty na funkci prezidenta státu Česká republika.  A druhý den jsem na 1. programu České televize měla až do konce voleb před očima logo: Češi volí prezidenta.

Já ale nejsem Češka, i když jsem občanka státu Česká republika. Na mém rodném listu je vyznačena země mého původu a tou je Morava. Jsem Moravanka, jakož i celá moje rodina. Ale mne, Moravanku, občanku národa, který podle platné Ústavy státu České republiky s národem českým a slezským spoluvytváří stát Českou republiku, k volbám ani jeden z kandidátů na funkci prezidenta, nepozval.

Má země Morava má tisíc pětiset letou tradici.  Trvá nepřetržitě od doby, kdy slovanský kníže Sámo sjednotil rody a rodová sídla na území, ohraničeném z východu řekou Vislou, od jihu řekami: Dunajem, Moravou a Dyjí, od západu Vrchovinou, dnes Českomoravskou, od severu řekou Odrou, v državu. Tak je to zapsáno v evropských dějinách. Trvala i v době velkého, až vyhlazujícího ničení svobodných  slovanských držav nepřátelskými, otrokářskými a feudálními státy. Tehdy, v dějinách Evropy známý a vážený Velkomoravský kníže Svatopluk, spojil několik svobodných slovanských držav a vytvořil Velkou Moravu. Ta byla až 100 let po jeho smrti poražena a její část (původní Morava) zavlečena do tehdy vzniklého českého feudálního knížectví. Celé následující období, kdy spolu se zemí českou byla součástí Rakouské monarchie, měla svou autonomii, svou samosprávu. Stejně tak v r. 1918 při vzniku Československé republiky. Československou republiku při jejím vzniku tvořilo 5 národů: Čechy, Morava, Slovensko, Podkarpatská Rus a část Slezska. Do názvu státu nemohlo být zahrnuto všech 5 zemí a tak podle abecedy se v názvu spojil první a poslední název národa. Je smůla, že tehdy vzniklému státu se nedal obecnější název. Každý z národů měl vlastní samosprávu. Ve II. světové válce se Podkarpatská Rus a Slovensko odtrhly a zůstal tzv. Protektorát Čechy a Morava. Po válce se opět přidalo Slovensko a stát utvořili občané národnosti české, moravské, slovenské a slezské. V r. 1948 se stala Československá republika komunistickou zemí. Tehdy některá moudrá hlava se svévolně rozhodla, bez referenda, v rozporu s Právem národů na sebeurčení i v rozporu s Listinou lidských práv a svobod, zrušit samosprávu národů, tvořících stát, vytvořit nesmyslných 14 krajů, což vedlo i k vzniku pragocentrismu. Na mapě Československa byly vymazány hranice mezi národy, tvořícími stát a po vzoru internacionalismu se začali čechizovat Moravané, Slováci a Slezané. Touto akcí jsme se stali snad jediným státem v Evropě, kde měli občané jen státní příslušnost a už ne národnost. Po roce 1989 zvolili Slováci raději odtržení od státu, než aby čekali, že se poměry upraví ( jak nově vzniklá vláda slibovala) před rok 1948. A udělali dobře. Svou národnost si uhájili. V dnešním státě Česká republika se neustále proklamuje správná demokracie, právo a respektování zákonů. Ale slovy, v projevech. Na občany se nedbá. Nedbá se ani na upozornění, které poskytují významné sondy do života lidu, jako je sčítání lidu. Bez ohledu na to, že i při sčítání lidu je dost možností k manipulaci ( účastnila jsem se aktivně dvou sčítání)  kupř. i poslední sčítání dává dost podnětů k tomu, aby se vládní činitelé zamysleli, zda tak silná, protiústavní čechizace, která je v rozporu s Listinou lidských práv a svobod i Právem národů na vlastní sebeurčení, přispívá k utužování  vzájemných bratrských vztahů a klidu v státě. Ve školních učebnicích se moravské dějiny škrtají a falšují a nadepisují české. Moravské přírodní a hmotné symboly na Moravě se přelepují dvouocasým lvem, místo moravskou orlicí, Moravskoslezské Beskydy, města, osobnosti, produkce, vše je české. Nelze to nazvat jinak než provokativní nezastřenou likvidací země Moravy.

Než bylo státem vyhlášeno embargo na názvy: Moravan, Slezan, Morava, Slezsko, (a že je to pravda stačí zapnout televizi a zjistíme, že tyto názvy nevypadnou z úst žádného z komentátorů, ani politiků) měli by se politikové ponořit do čísel, která jim Statistický úřad předkládá a selským rozumem zauvažovat, co tato čísla naznačují. K české národnosti se v r. 2011 přihlásilo: 6 milionů, 730tisíc, 653 občanů státu, tj. zhruba 65%. (mezi nimi je zřejmě ještě dosti zmanipulovaných Moravanů a Slezanů). A kdo je zhruba zbylých 35% sečtených občanů státu? 449.450 (4%) z nich se přihlásilo k cizím národnostem. Zbývají téměř 3 miliony 400 tisíc sečtených občanů. Kdo to jsou?  630.897 se přímo přihlásilo k moravské národnosti. A 2 miliony 742 tisíc 214 desítky let čechizovaných občanů národnosti moravské a slezské (nikdo jiný to nemůže být) raději, než by se přihlásili k české národnosti, národnost nevyplnili.  Takže podle údajů posledního sčítání lidu v České republice jsou: 3 miliony, 373 tisíc, 111 občanů, které nikdo neoslovuje, ale svévolně nutí, aby byli Čechy. Je to počet, který vydá na samostatný stát. Jsou i menší státy. Já jsem Moravanka a i když si vážím Čechů a ctím jejich národnost, nikdo ze mne neudělá Češku, Slovenku, či Polku. Mám kořeny své země ve své duši, srdci a krvi. A podobně se mnou zřejmě cítí i 3 miliony, téměř 400 tisíc občanů státu, kteří neuvedli ve sčítacích arších českou národnost. Myslí na jejich srdce a city ti, kteří se uchází o jejich přízeň? Myslí na to, že je ponižují, když přezíravě opomíjejí jejich národní sebeuvědomění, ignorují oprávněný název a úctu k němu? Nenapadá jim, že právě tím přispívají k nevraživosti a rozkolu ve státě? Naši politikové rádi kritizují dění v jiných státech. Neměli by si po právu udělat pořádek ve vlastním?

Sedím před televizní obrazovkou a jen sleduji? Češi volí prezidenta. Ale já alespoň v prvním kole nevolím. Nejsem Češka. Mám zato, aby ten, kdo ode mne žádá, abych mu prospěla, uměl své přáni vyslovit s patřičným respektem.

Vážený pane Jaromíre Soukupe,

jste vzdělaný a máte rozsáhlý přehled. Jste chytrý a moudrý, protože umíte používat selský rozum. A jste pěkný chlap. Proč jste se nedal na politiku? Mé tušení (instinkt) mi napovídá, že snad pak bych měla důvod, abych šla volit.

Jaroslava Grobcová, signatářka Deklarace moravského národa