Rozdělení Moravané
Ministr vnitra rakouské části monarchie Carl Giskra pronesl na slavnosti císaře Josefa ve Slavíkovicích (1869) přípitek, jehož součástí byly i tyto věty:
„Pro Moravana nic není vyššího než láska k vlasti, láska k císaři jeho. Kéž by myšlenka, která dnes tisíce a tisíce obyvatelů krásné vlasti mé bez rozdílu jazyka sem přivedla a sloučila, kéž by myšlenka bratrské svornosti trvalé kořeny své pustila a věčné rozmýšky odstranila. Kéž by si Moravané slovanského i německého jazyka, jak se dnes s poctivým bratrstvím sešli, si po bratrsku podali ruku na všechny budoucí časy.“ [1]
Carl Giskra pocházel z Moravské Třebové. Jeho moravský patriotismus byl spíš účelový a politicky pragmatický. Na Říšské radě byl zastánce centralizované monarchie i na úkor samospráv korunních zemí. Přesto má jeho vyjádření své poselství i vypovídající hodnotu.
Druhá polovina 19. století patří mezi smutné okamžiky dějin Moravy. Jak slovanští, tak němečtí Moravané nadřazují národní myšlenku nad zemi a do 20. století již vstupují jako Češi a Němci. Nesmiřitelně rozděleni agitací svých „bratrů“ za hranicemi, pohřbívající svébytnou Moravu v zájmu vyšších celků. Také my dnes se nacházíme pod vlivem nejrůznějších idejí a agitací. Také my jsme často přesvědčeni, že nějaký vyšší celek má vyšší hodnotu než rodná země. Také my se dokážeme nenávidět a rozdělovat (kvůli geopolitice, politice, ale i kvůli vlajce etc). Jsme možná jiní než naši předkové, kteří obětovali Moravu, ale rozhodně nikoli lepší.
Sdělení Carla Giskry lze vnímat jako labutí písní časů, kdy zemská sounáležitost ještě v srdcích a myslích hrála nějakou roli a dokázala lecos překlenout.
Autor: Jaroslav Svozil
[1] Carl Giskra 1820 – 1879; na Vídeňské univerzitě získal titul doktora filosofie (1840) a doktora práv (1843). Byl poslanec ve Frankfurtském parlamentu 1848 – 1849; Moravského zemského sněmu 1861 – 1871 a Říšské rady 1861 – 1879. Mezi lety 1867 – 1870 byl ministr vnitra rakouské části monarchie a 1866 – 1867 i starostou města Brna.