Rozplyne se Morava ve Velkých Čechách?
Mohli bychom tu psát hotové traktáty na moravskou otázku, o naprosté nefunkčnosti krajského uspořádání. Toto znovuustavení „Gottwaldových krajů“ bylo motivováno udržením moci nad Moravou mocenským pražským centrem. Udržením moci, která „Praze“ po právu nenáleží! Dokonce se zašlo ještě o něco dále, než si dovolili sami komunisti v hrozných padesátých letech. Ještě více se rozbila tísíciletá zemská hranice. Ještě větší kusy se vytrhaly z živoucího těla naší vlasti a rodné země Moravy a přifařili k českým krajům.
O tom, že drtivá většina obcí na Třebíčsku a značné části Novoměstska, nikdy nechtěly být pod Jihlavou, o ignorování petic, třeba na příkladu Moravské Třebové, kde více jak 90 % lidí nechtělo být pod Pardubicemi. Mohli bychom zde dokola připomínat největší petiční akci v dějinách Československa a ČR z roku 1991, kdy více jak 620 tisíc občanů na Moravě a ve Slezsku žádalo obnovení zemské samosprávy a návrat k zemskému zřízení. Přesto někdejší Česká národní rada, za současné pomoci českých médií, kopla nestoudně petici pod stůl!
Zatím všechno marné. Český politický systém dlouhodobě generuje strukturálně narušený stát. Chyba je zakletá v celém státoprávním uspořádání ČR, které nerespektuje danosti, díky nimž po celá dlouhá staletí Čechy a Morava územně-správně ani politicky nikdy nesplynuly v jeden celek, protože to odporuje přirozenosti, jako je určující geografie, dlouhá období odlišného historického a politicko-správního vývoje. Jiná sídelní struktura v Čechách a jiná na Moravě. Tyto danosti trvají více jak 1000 let a díky své přirozenosti nemohou zmizet. Morava se Slezskem je po všech stránkách přirozeně samostatné území a v mnohém vlastní správu pro další přirozený rozvoj nutně potřebují.
To nemůže změnit politicky motivovaný konstruktivismus – technokratický zmetek prosazený namísto funkčního zemského uspořádání. Vytváří jen masivní deformaci, jejímž výsledkem je dlouhodobě špatně fungujícího stát nedovolující rovnoměrný hospodářský rozvoj celého území republiky.
Významný filozof Karel Kosík, v eseji Naše nynější krize, již před více než 50 lety napsal: „ ‚Česká otázka‘ je otázkou světovou, ale praktickou zkouškou této světovosti je slovenská otázka. V jistém smyslu dokonce můžeme říci, že podstatu české otázky tvoří slovenská otázka.“
Víme jak to skončilo. Neskončí to tak nakonec i s tou moravskou otázkou? Slováci, jakkoli si o slovenské politice můžeme myslet své, nesedli na lep českým politickým špičkám, jež Československou státnost vnímaly jen jako českou hegemonii. Vždy vycházející z centralistické nivelizace veškerého provozu státu, ze známého pragocentrismu.
Probíhající „totální“ asimilaci Moravy současným pokleslým českým politickým a správním systémem, tedy českému „konečnému řešení“ nachystanému pro Moravu a Moravany se musíme bránit – nesmíme je dopustit!
MORAVĚ JDE O VŠE. Musí posbírat síly k dalšímu vzepětí k prosazení jí ukradených práv, jinak bude konečným stadiem bývalé významné evropské země jen rozplynutí se ve „Velkých Čechách“, s osudem opomíjené, trvale chudnoucí a hospodářsky nerozvíjené části státu.
Je to velká výzva pro všechny obyvatele Moravy a našeho Slezska, kteří se cítí být Moravany. I pro Moravany, kteří žijí jinde. Máme opět možnost na jaře příštího roku si zapsat při sčítání lidu jak moravskou národnost, tak moravský mateřský jazyk. Deklarovat tímto způsobem svou vůli prosadit přirozené a spravedlivé státoprávního uspořádání a přihlásit se k tomu, kým dle přirozenosti jsme.
Věra Hejtmánková, signatářka Deklarace moravského národa