Sámo

Čtyřicátého roku vlády Chlotarovy (623) shromáždil člověk jménem Sámo, národností Frank z kraje Senonago, větší počet kupců a vypravil se obchodovat ke Slovanům, zvaným Vinidé. Slované se již počali bouřit proti Avarům zvaným Hunové a jejich králi – kaganovi.

Vinidové byli již od dřívějška befulci Hunů, neboť když Hunové s vojskem válčili proti nějakému národu a stáli s celým svým vojskem před táborem, Vinidé bojovali: jestliže se schylovalo k vítězství, tu Hunové v touze zmocnit se kořisti vyráželi, jestliže však byli Vinidé byli přemáháni, opřeni o pomoc Hunů nabývali nových sil. Befulci byli Huny nazýváni proto, poněvadž v bitvě tvořili dvojitý šik, postupující před Huny.

Hunové přicházeli po jednotlivé roky přezimovat ke Slovanům, ženy Slovanů a jejich dcery si brali do lože. Kromě jiných útlaků platili Slované Hunům daně. Synové Hunů, kteří byli zplozeni s ženami a dcerami Vinidů, nechtěli nakonec snášet křivdy a útisk. Odmítajíce vládu Hunů – jak jsem shora připomněl – začali se bouřit.

Když Vinidé s vojskem zaútočili proti Hunům, obchodoval (u Vinidů) Sámo, o kterém jsem se zmínil výše. I vytáhl s nimi ve vojsku a tam prokázal (Vinidům) proti Hunům takovou užitečnost, že to bylo hodno podivu, (neboť) nesmírné množství (Hunů) bylo pobito mečem Vinidů. Vinidé, když viděli Sámovu užitečnost, zvolili ho králem nad sebou a šťastně u nich vládl třicet pět let. Za jeho panování svedli Vinidé mnoho bojů proti Hunům a jeho radou a schopností Vinidé vždy nad Huny zvítězili. Sámo měl dvanáct žen z pokolení Vinidů, z nichž měl dvacet dva synů a patnáct dcer.

Když Dagobert vládl již sedmý rok (629) …, jeho (Sámova) schopnost vzbudila vpravdě tak silné obavy, že (všichni) se s oddaností pokořovali a poddávali jeho moci. Též národnosti, které sídlí při hranicích Avarů a Slovanů, ho s přesvědčením ujišťovaly, aby pokojně prošel jejich týlem a státní mocí podřídil své vládě Avary a Slovany i lid ostatních národností.

Toho roku (631) zabili v Sámově království Slované, zvaní Vinidé, kupce Franků s četným doprovodem a jejich majetek uloupili. To byl počátek rozepře mezi Dagobertem a Sámem, králem Slovanů. I poslal Dagobert vyslance Sicharia k Sámovi, žádaje, aby se postaral o spravedlivou náhradu za kupce, které jeho (lidé) pobili nebo jejichž majetku se neprávem zmocnili. Poněvadž Sámo nechtěl Sicharia spatřit a odmítal ho přijmout, Sicharius se oblékl v takový šat, aby se podobal Slovanům. I předstoupil s doprovodem před Sáma a oznámil mu vše, co měl uloženo. Ale jak bývá zvykem pohanství a zpupnosti vládců, nebylo Sámem nahrazeno nic z toho, čeho se jeho lidé dopustili. (Sámo) pouze chtěl, aby se navzájem uplatnila spravedlnost a aby se ustanovila soudní jednání pro tyto a jiné spory, které vznikly mezi oběma stranami.

Sicharius jako pošetilý vyslanec pronesl nevhodná slova, která neměl uložena, i hrozby proti Sámovi, že totiž Sámo a lidé jeho království jsou Dagobertovi povinni službou. Sámo uražen odpověděl:

„Země, kterou máme, je (i) Dagobertova a i my jsme jeho, avšak jen pokud bude mít v úmyslu zachovat nám přátelství“.

Sicharius řekl: „Není možné, aby křesťané a služebníci Boží mohli uzavřít přísahy se psy“.

Sámo mu v odpověď pravil: „Jste-li vy Boží sluhové a my psi Boží, tu, když vy ustavičně konáte proti němu, nám je dovoleno, trhat vás za zuby“.

A Sicharius byl odstraněn ze Sámovy přítomnosti.

Když to Dagobertovi oznámil, Dagobert zpupně poručí vyslat proti Sámovi a Vinidům vojsko z celého Austasijského království. Vojsko postupuje na Vinidy třemi šiky, ba rovněž Langobardi, najatí Dagobertem, vytáhli vojensky na Slovany. Zatímco na druhé straně se Slované na těch a jiných místech připravovali, vojsko Alamanů s vévodou Chrodobertem dosáhlo vítězství v území, kam vtáhlo. Taktéž Langobardi získali vítězství a Alamani i Langobardi odvedli s sebou větší počet zajatců. Avšak Austrasijci, když oblehli hrad Vogastisburg, kde se opevnila větší část sil Vinidů, bojovali po tři dny. Tam byli mnozí z Dagobertova vojska pobiti mečem. Potom se (ostatní) dali na útěk zanechali tam všechny stany a věci, jež měli, a navrátili se do svých domovů.

Vinidé potom mnohokráte vpadli pustošit do Durynska a do jiných území království Franků. Též Dervan, vévoda národnosti Srbů, kteří byli z národnosti Slovanů a již jednou se kdysi přiklonili ke království Franků, dal se se svými (lidmi) pod ochranu království Sámova. Toto vítězství, které Vinidé nad Franky vybojovali, nezískali Slované ani tak statečností, jako bezhlavostí Austrasijců, neboť (ti) zjistili, že upadli u Dagoberta v nemilost a byli jím neustále vykořisťováni …

Historia Francorum nebo také Fredegarova kronika napsaná v 7. století v Burgunsku. Jedná se o jedinou zmínku o existenci Sámovy říše.

Zdroj: https://www.facebook.com/1362390883879220/posts/2698232696961692/