Sčítání lidu 2021 – národnost a mateřský jazyk

Sčítání lidu se opět blíží. Novinkou je, že letos proběhne především online. Český statistický úřad odhaduje, že tuto možnost využije 60% obyvatel. Vše začne o půlnoci z pátku 26. na sobotu 27. března a potrvá do 9. dubna 2021. Kdo možnosti online nevyužije, ten bude moci od 17. dubna do 11. května vyplnit klasický listinný formulář. Za nevyplnění formuláře bude hrozit pokuta 10 tisíc korun, účast na sčítání je tedy povinná. Ve formulářích budou některé kolonky tradičně pevné, tudíž vyplňující bude mít na výběr z předepsaných možností. Mezi ostatními, které budou již dobrovolné, bude i národnost a mateřský jazyk.

Mluvčí sčítání lidu, Jolana Voldánová, potvrdila, že moravská národnost i jazyk budou opět uznávány a samostatně evidovány. V případě otázky na národnost nebude uvedena žádná konkrétní možnost odpovědi, k otázce o mateřském jazyce bude připojeno několik možností, avšak moravský jazyk bude potřeba, tak jako moravskou národnost, dopsat.

Na přihlášení se k moravské národnosti není nic neobvyklého, vždyť moravskou národnost si píše jen ten kdo se vnímá jako součást společenství obyvatel naší země a je hrdý na její specifickou kulturu a bohatou, více než tisíciletou, historii. Mnohým se však může zdát přinejmenším zvláštní přihlášení se k moravskému jazyku. Rád bych proto připomenul, že jazyk na Moravě se po staletí vyvíjel v úzkém styku s jazykem v Čechách a jejich vzájemná blízkost vyvrcholila vytvořením společné spisovné formy tohoto jazyka.

Základem společného spisovného jazyk se na počátku 17. století stala tzv. „kraličtina“, jazyk Bible z moravských Kralic. Tento jazyk byl téměř dvě století označován na Moravě jako moravština a v Čechách jako čeština. Pro zajímavost také uvedu, že je doloženo jak velkým zklamáním českých národních buditelů bylo, že se od přijetí spisovné češtiny odklonili Slováci, jejichž jazyk je také velmi blízký tomu našemu. Agresivní český nacionalizmus na konci 19. století postupně přejmenoval vše původní moravské na české, a tak dnes označujeme spisovný jazyk jednotně jako český.

Vraťme se ale ke sčítání lidu. Otázka na jazyk se netýká spisovného jazyka, ale jazyka mateřského, tedy toho který jsme se naučili používat od rodičů a prarodičů, kterým mluvíme doma, nebo s přáteli z dětství, a který když uslyšíme po návratu z ciziny nás zahřeje u srdce. To že i po staletích a i v dnešní době silně ovlivňované médii zůstává hovorová řeč v obou zemích odlišná, je jasným důkazem, že společný spisovný jazyk není nic co by změnilo realitu. Rozdíly jsou dané jak odlišnou charakteristikou moravských nářečí oproti českým, tak i jinou melodikou řeči, která na každého prozradí „z kama je“.

Na závěr bych ještě rád připomenul že první sčítání lidu v Rakousko-Uhersku zjišťovalo stav z 31. prosince 1869 na 1. ledna 1870 a nebylo zde možno zapsat tzv. obcovací řeč, ke které můžeme mateřský jazyk přirovnávat. Teprve vyhláškou z roku 1880 byla zavedena povinnost uvádět obcovací řeč, od které se odvozoval původ, tedy národnost. Později vyhláškou z roku 1890 bylo dále upřesněno, že je nutno použít doslovnou formulaci „řeč česko-moravsko-slovácká“. Z toho je zřejmé, že skutečnou možnost přihlásit se k vlastnímu vnímání národnosti a k rodné řeči nám umožnila teprve až demokracie, zrozená listopadu 1989.

zdroj: FB Su Moravák a su na to hrdé