Slavný náčelník Tecumseh padl u moravského města

Dne 5. října roku 1813 se odehrála americko-britská bitva u Temže, někdy též nazývána jako bitva o moravské město. Proč moravské ? Vzniklo působením moravských evangelických bratří pod vedením Davida Zeisbergera, původně ze Suchdola nad Odrou, a nacházeli se v něm především pokřtění domorodí indiáni. Američané měli k dispozici necelé čtyři tisíce mužů vedených majorem Williamem Harrisonem, Britové asi tisíc pět set vojáků majora Henryho Proctora a k tomu indiánského náčelníka Tecumseha.

Po vítězství amerického námořnictva v bitvě u jezera Erie se Henry Procter, který velel britským a kanadským silám západně od Burlingtonu a neměl dostatek zásob, rozhodl stáhnout po řece Temži. Toto rozhodnutí se Tecumsehovi vůbec nelíbilo, jeho bojovníci váhali ustoupit a spíše toužili po boji proti Američanům. Náčelník měl vážné obavy, že by ústup ohrozil domorodé osady západně od Detroitu, takže tento americký vpád musel být likvidován a nikoli tolerován. Proctorovi se podařilo přesvědčit indiány, aby následovali jeho vedení, a slíbil, že se postaví, než se spojí se silami generála majora Vincenta. Proctor měl pod ním zhruba 900 mužů, stejně jako přibližně 500 bojovníků pod Tecumsehem. Ústup začal 27. září roku 1813.

Americký útok zahájen

Američané zahájili útok pod velením Williama Harrisona, budoucího prezidenta Spojených států, koncem září, a pomalu pronásledovali ustupující Brity. Brzy se k nim připojilo 500 jízdních střelců a dobrovolníků z Kentucky. Naštěstí pro Brity byl Harrison opatrný generál, který tvrdě netlačil na to, aby dohnal svého nepřítele. Na druhou stranu, Proctor byl tak špatný vůdce, který neudělal nic, aby bránil americkému postupu, když nedokázal zničit mosty a další přístupové body. Ještě horší bylo, že Procterovo velení bylo chaotické a bojová taktika se brzy ukázala jako nedostatečná.

Bitva o Moraviantown a smrt Tecumseha

Po pomalém a neřízeném odsunu se Procter postavil Američanům u Moraviantownu. Připravovali se na bitvu, indiáni leželi v bažině po pravici unavených Britů. K dispozici byl pouze jediný šestiliberní dělostřelecký kanon, ale žádná munice. Přesto Tecumseh jel kolem britské linie vojáků a potřásl si rukou s každým mužem. Ještě než se Britové stačili zformovat, Harrisonovi muži je napadli, prolomili jejich obrannou linii a brzy je zcela rozptýlili. Když se Britové vzdávali, američtí vojáci sesedli, aby čelili indiánským bojovníkům v bažině, kde se setkali s tuhým odporem. Tecumseh byl zraněný a posléze byl zabit, stejně jako náčelník Stiahta z wyandotského lidu. Bez těchto statečných vůdců byla vůle indiánů vzdorovat velmi schopným americkým vojákům vyčerpána a ústup byl přijatelnější. Zbylých asi 250 britských mužů a indiánů uprchlo a ustoupilo k jezeru Ontario, přičemž zanechalo za sebou několik desítek zabitých a asi 600 zajatých. Indiánů nepřežilo kolem třicítky. Co se týče amerických ztrát, ty činily pouhých 7 mrtvých a 22 zraněných.

Důsledky bitvy u moravského města

Procterovy činy potvrdily nejhorší obavy z nedostatečného odhodlání i nedostatečné podpory jejich dlouholetého spojence, krále Jiřího III. Interně by jejich koalice nepřežila smrt Tecumseha a Stiahty, jejichž vedení, dovednosti a přítomnost byly rozhodující pro soudržnost mezi kmeny. Proto Harrison brzy podepsal mírové dohody s různými kmeny, aby rozdělil hlavního spojence Británie. Většina vězňů, které Američané vzali, skončila internovaná v táboře v Sandusky v Ohiu a trpěla v zajetí různými nemocemi. Procterova vojenská kariéra byla u konce. V květnu roku 1814 byl obviněný z nedbalosti a nevhodného chování a zanedlouho se konal vojenský soud. Procter byl soudcem pokárán ze zbabělosti, suspendovaný z hodnosti a půl roku nedostal žádný plat. Už nikdy také nedržel vyšší velení.

FB Radovan Vrtěl