Sněm moravských a slezských stavů roku 1490

Roku 1490 se stalo město Šumperk místem, kde se sjela zemská šlechta Moravy a Slezska, aby dojednala společný postup těchto zemí. V jednání bylo zpochybněno setrvání s Čechami v jednom státě. Situace nebyla dopředu vůbec jasná a obě země vystupovaly samostatně.        

  Spojení státního útvaru Koruny české bylo ve druhé polovině 15. století dramaticky rozděleno. Jiřík z Poděbrad a Kunštátu neměl od počátku své vlády pevné postavení a právě za něj došlo k oddělení některých zemí v osobě panovníka. Mezi Matyášem a Jiříkem probíhala válka, jejíž výsledek byl (zjednodušeně řečeno a vyjma některých moravských měst), že Jiří vládl Čechám, kdežto Moravu, Slezsko a Lužici získal uherský král Matyáš Korvín. Toto rozdělení trvalo i po smrti krále Jiřího. Ten za svého nástupce sice určil Vladislava Jagellonského, kterého zvolila i česká šlechta, ale v době Jiříkovy smrti se Matyáš Korvín těšil pevnému zdraví a nemínil se svých zemí vzdát. Po obnovených bojích zůstal de-facto status quo. Vladislav Jagellonský plně ovládal jen Čechy (kromě polských zemí, které měl v držení již dříve). Až do roku 1490 a smrti Matyáše Korvína trvalo toto rozdělení. Mezi uherskými zeměmi a Moravou vznikla vazba, která zpochybnila nedělitelnost zemí Koruny české. Podle dohod měly sice Morava a Slezsko opět připadnout českému králi, ale byla stanovena i částka, kterou za ně musí český král zaplatit králi uherskému. Jednalo se o 400 000 dukátů a to byl pro zadluženého Vladislava problém. Jagellonec se zmohl jen na vyzvání Moravy, Slezska i Lužic, aby mu vzdali hold jako právoplatnému panovníkovi. Učinila tak jen Lužice. Morava i Slezsko se rozhodly postupovat společně po vzájemné dohodě.    Tak došlo roku 1490 k setkání jejich představitelů v Šumperku, jenž byl tehdy v zástavě Jiřímu Tunklovi. Rozhodování nebylo snadné. Přijmutí Vladislavovy výzvy by znamenalo riskovat vojenský vpád uherského krále. Při setrvání pod uherskou korunou by musely obě země doufat, že svá práva nebude vojensky vymáhat Jagellonec. Celou situaci nakonec vyřešila Prozřetelnost. Uherské stavy se nakonec rozhodly pro nástupce v osobě Vladislava Jagellonského. Na prahu Evropy doléhaly výpady osmanských Turků, kteří nedlouho předtím ovládli Konstantinopol. Jejich hrozba přesvědčila uherské šlechtice, že bude bezpečnější mít své země ve větším soustátí.  Korunovace Vladislava Jagellonského na uherského krále vrátila bez boje Čechy, Moravu i Slezsko pod žezlo jednoho panovníka.

Jaroslav Svozil