Švédská knižní kořist z Mikulova
Od konce třicetileté války jsou tisíce vzácných knih a unikátních tisků z mikulovského zámku rozptýlené po Evropě. Po válečné kořisti švédských vojsk teď pátrají odborníci. Zatím se jim podařilo odhalit na 350 historických publikací. „Mikulov bránila jen hrstka lidí, kteří proti zkušeným švédským jednotkám nic nezmohli, a 6. dubna padlo město i se zámkem do švédských rukou. Dobyvatelé se zmocnili bohaté kořisti, zejména děl a munice. Prameny však uvádějí i jinou kořist, knihovnu kardinála Ditrichštejna, jež byla zabalena do padesáti sudů a poslána do Švédska.“ Právě tak popsal švédský historik Otto Walde události roku 1645. Švédská vojska tehdy – na sklonku třicetileté války – odvezla z mikulovského zámku nevídané bohatství. Vzácných rukopisů a unikátních tisků se teď po celé Evropě snaží dopátrat odborníci z Knihovny Akademie věd. Svoje úspěchy sdílí s lidmi na webu Švédská knižní kořist.
„Mikulov má to štěstí, že se dochoval dobový katalog, který Švédové na místě vytvořili,“ podotýká autorka projektu Lenka Veselá z Knihovny Akademie věd. Podle katalogu je zřejmé, že rozsah knihovny, kterou založil Adam z Ditrichštejna, ale význam jí dal až jeho syn a mocný kardinál František, byl ohromující. Čítala na tisíce svazků. Zatím se podařilo dopátrat zhruba 350 knih. Lenka Veselá však věří, že se dostanou přes tisícovku. I tak půjde zřejmě jen o patnáct až dvacet procent knih, které švédská vojska odvezla jak z Mikulova, tak z Prahy a Olomouce. Způsobů, jakými se k „uloupeným“ knihám nyní odborníci dostávají, není mnoho. Informace o původních majitelích v některých publikacích zcela chybí nebo o nich knihovníci nemají záznamy. „V některých švédských knihovnách už mají původní provenience podchycené a uvedené v katalogu. Takovým případem je třeba knihovna ve švédském Strängnäsu. Pak jsou tu ale velké knihovny, jako je například Královská knihovna ve Stockholmu či knihovny v Uppsale a v Lundu, kde s evidencí původních proveniencí do elektronických katalogů začínají a zmapované mají spíš jednotlivosti,“ popisuje Veselá. Cenným zdrojem informací je tak pro vědce i pozůstalost zmiňovaného historika Otto Waldeho, který se zabýval švédskou kořistí nejen z Česka, ale z celé Evropy. „Jednak vydal knihu, kde je spousta odkazů na konkrétní exempláře ve švédských knihovnách. Nicméně v jeho pozůstalosti se dochovaly také lístkové kartotéky, kde jsou odkazy na další stovky knih z českých zemí,“ podotýká autorka projektu.
Na webovém portálu vědci vytvořili přehlednou mapu, kam se válečná kořist z Mikulova dostala. Zatím se výzkumníci dopátrali k 25 místům, kde jsou knihy uloženy. Dvě třetiny se nachází ve Švédsku, zbytek různě po Evropě. Některé publikace se však ztratily už při cestě do Švédska. Ať už proto, že si je nechali velitelé, nebo kvůli chaosu při jejich stěhování. „Ale i ve Švédsku došlo brzy poté k velkému rozptylu,“ vypráví Veselá. Roli hrála třeba aukce Kapitulní knihovny ve Strängnäsu na konci 18. století, při níž značnou část knih koupili sběratelé z Dánska a české knihy se tak dostaly do Královské knihovny v Kodani. Důležitou úlohu sehrál i Isaac Vossius, knihovník švédské královny Kristýny, který některé tisky získal s královským souhlasem, jiné podle dobových pramenů prostě zcizil. Jako rodák z holandského Leidenu některé knihy dovezl právě tam, jiné s ním putovaly do Anglie, kde nějakou dobu žil.
„Sbírka rukopisů je dnes uložena i ve vatikánské knihovně. Tam se dostala s královnou Kristýnou, která v roce 1656 abdikovala na švédský trůn a konvertovala ke katolictví. Odešla do Říma a odvezla s sebou několik tisíc knih. Dochovalo se přes šedesát rukopisů českého původu,“ popisuje Veselá. Dvě knihy se třeba objevily až v petrohradské univerzitní knihovně. Do Česka se jich vrátilo jen pár, a to v roce 1878 zásluhou historika Bedy Dudíka, kterému se díky osobním kontaktům s královským švédským dvorem podařilo získat 21 rukopisů a dva tisky. Dnes jsou uložené v Moravském zemském archivu. O dalším vydání publikací ze Švédska se pak už nikdy nemluvilo.
Samotné pátrání po knihách odhaluje také záhady, ke kterým dosud chybělo rozluštění. „Ukazuje se, že ditrichštejnská knihovna obsahovala i takové sbírky, o nichž jsme si mysleli, že jsou ztracené,“ podotýká Veselá. Zřejmě právě přes mikulovskou knihovnu se do Švédska dostala třeba knižní sbírka významného teologa Theodora Bezy. „Ta byla na Moravě známá už na začátku 17. století, kdy patřila do vlastnictví Zástřizlů na Buchlově. Pak ale knihovna záhadně zmizela. A nikdo netušil, co s ní je. Tradovalo se, že je zničená nebo zazděná přímo na Buchlově,“ podotýká Veselá. Až výzkum ve Švédsku ukázal, že ji získali právě Ditrichštejnové.
Za zmizelou se považovala například také knihovna Hieronyma Becka z Leopoldsdorfu, vzdělaného šlechtice, který do své sbírky vybíral hlavně přírodovědné spisy. I ty objevili vědci ve Švédsku se štítkem ditrichštejnské knihovny. „Její výzkum bude do budoucna ještě velmi zajímavý. Co s ní vlastně František z Ditrichštejna zamýšlel? Obsahovala totiž velké množství zakázané protestantské literatury, a to i přesto, že kardinál byl jedním z předních představitelů protireformace na Moravě,“ přemítá autorka portálu Švédská knižní kořist.