Tradice pískové ornamentů se v pár obcích na Moravě drží dodnes
Na kyjovském Slovácku se už po desetiletí drží tradice ornamentů z písku vysypávaných na chodník. Tetičky a stařenky v krojích k písku přidávají i mouku, aby umělecká díla neodvál vítr.
Když prezident Tomáš Garrigue Masaryk zavítal v roce 1924 do Kyjova, vysypala jedna z tetiček celou cestu od nádraží až k náměstí pískovými ornamenty. Rukou vyčarovala na jeho počest z bílých zrníček na zemi rostlinné motivy, které prvního československého prezidenta prý uchvátily natolik, že po cestě vůbec nechtěl projít.
Tradice malování pískem na zem se po desetiletí na kyjovském Slovácku udržela dodnes, byť jen v několika obcích. „Jsou to především Šardice, tam je tradice stále velmi živá. Ale ornamenty se objevují i v Hovoranech, Ježově či Moravanech,“ vyjmenovává Věra Colledani z Regionálního pracoviště pro lidovou kulturu Jihomoravského kraje.
Zvyk udržují především tetičky a stařenky, které ještě pravidelně chodí v krojích. Chce to mít trochu fantazie a dostatečně vycvičenou ruku. „Naberou si písek do dlaně a pak ho sypou po zemi. Nakonec je z toho krásný motiv, většinou se v něm opakují jablíčka, hrozny, tulipány, chrpy a to, co je běžně k vidění na krojových motivech,“ popisuje Colledani.
Ještě předtím si však musí tvůrkyně „připravit plac“, což spočívá v pečlivém umetení silnice nebo chodníku a jeho pokropení. Pak už se ženy se sklářským pískem v kbelíku mohou dát do práce. „Dřív se poctivě vysypávalo jenom pískem. Dnes se do písku, který pochází většinou z blízkých pískoven, přidává i mouka,“ prozrazuje milovnice tradic.
Mouka totiž pomáhá křehké písečné kráse přežít, jinak stačí poryv větru a všechna práce přijde vniveč. Mouka s pískem sypaná na pokropený chodník ale hmotu zafixuje a na podklad ji doslova připeče.
„Dřív se vysypávalo každou sobotu večer, aby byly cesty vyzdobené před nedělní mší. Nebylo potřeba, aby nádhera přetrvala dlouho. Dnes se zdobí na hody, před velkými svátky nebo akcemi spojenými s vinařstvím. Proto tyto vychytávky,“ objasňuje Colledani s tím, že zvykem je vysypávat ornamenty od velikonoční Bílé soboty až do zářijového svátku svatého Václava.
Doba pro vysypávání je určená rytmem přírody. Od Velikonoc do raného podzimu by totiž neměla malérečky překvapit sněhová nadílka, z křesťanského hlediska také o Bílé sobotě končí půst a nastává doba veselení.
„Vysypávané malůvky měly a třeba v Šardicích ještě mají své místo před domy stárek a stárků o hodech. Tradici a um uchovává v obci asi dvanáct žen, postupně učí i mladší ročníky. V dalších obcích na Kyjovsku jsou to většinou tak dvě tři tetičky, které písečné ornamenty malují,“ upřesňuje Colledani s tím, že zvyk se mohou naučit i děti na pravidelné akci Namaluj ornament nebo i další zájemci třeba v rámci programu Slováckého roku v Kyjově.
Právě Colledani unikátní tradici navrhla zapsat na seznam nemateriálních statků tradiční lidové kultury Jihomoravského kraje. Předminulý týden se na něj zvyk opravdu dostal, a to po bok slováckého verbuňku, jízdy králů, výroby modrotisku, letovické a kunštátské keramiky, žarošické Zlaté soboty nebo Hroznové kozy, vinařské tradice ze Znojemska.
„Jsou to důležité symboly naší jihomoravské identity. Naše živé a autentické zvyky a tradice z nás dělají to, čím jsme,“ řekl při příležitosti zápisu hejtman Jan Grolich (KDU-ČSL)