Tristní postavení Moravy

Je milé vidět opomíjenou moravskou orlici na výrobku, díky kterému si ji připomene mnoho lidí. Kolik původně moravských podniků nebo výrob přešlo do jiných rukou nebo zemí. A to nikoli jen po roce 1989. Nedá mně to nevzpomenout při této příležitosti na převedení výroby malých a středních automobilů z Moravy do Čech. Tedy z moravské Tatry do české Škodovky. Škodovky nebyly špatné vozy. Ale tatrovky byly světová jednička. Vždyť možná Tatra byla první automobilkou světa. Proč možná? Protože na toto místo aspirují ještě další dvě a zpětně se už nedá s určitostí stanovit, která vlastně byla ta první !

Morava po mnoha staletích hrdé existence si od roku 1918 vyšlapává chodníček ponížení. Ti, které považovala za své nejbližší, ji připravili o všechna práva, která měla tisíc let. Která jí strvrzovali všichni čeští králové v dobách soustátí zemí Koruny české a poté další staletí rakouská monarchie. Je až trapné poslouchat z Prahy ještě i dnes neobjektivní nářky na Rakousko-Uhersko, které prý Čechům v Čechách tak ubližovalo… Když přitom titíž, kterým byla práva jejich země za Rakouska-Uherska tak nedostatečná, nezachovali Moravě ani stín těch – podle nich nedostatečných práv !

Jak se něčemu takovému také říká? Třeba chyceni na hruškách? Ale nedělám si z toho legraci. Pro nás na Moravě, kteří svou rodnou zem a vlast Moravu milujeme – je to těžký kámen, který nám leží na srdci. Kvůli Moravě i kvůli dosud nezodpovězené otázce:

JAK JSTE NÁM TO MOHLI UDĚLAT? VY, OD KTERÝCH JSME PODRAZ A NESPRAVEDLNOST NEČEKALI? A K ČEMU JSME VÁM SVÝM JEDNÁNÍM NEZAVDALI JEDINÝ DŮVOD…

Věra Hejtmánková, signatářka Deklarace moravského národa