Tvrdá je bota českého šovinisty

Když sledujete naše média, například ta veřejnoprávní, kolikrát za den se snaží pošlapat nějaký český šovinista důstojnost lidí, kteří žijí na Moravě nebo ve Slezsku? Tím, že Moravu a naše Slezsko a tím i nás, kteří tady žijeme, jaksi „přehlédne“. A to nás není nijak málo, „jen“ asi 4 a 1/2 milionu. Takovému českému šovinistovi je zatěžko říct „u nás“, „v našem státě“, „v naší republice“, nebo „v České republice“. I to hloupé Česko, při kterém když ho slyším se celá otřepu, by bylo vzhledem k tomu, že bylo „úředně“ prohlášeno za výraz označující celou naši republiku, použít slušnější, než šovinisticky označit celou republiku za „Čechy“.

Je vidět, že mnozí lidé, kteří si o sobě myslí, že „něco znamenají“ a média si je zvou, aby „pustili obyčejným lidem nějaká ta moudra“ sázejí na to, že šlapat po Moravě, je stále „in“ a „cool“ a že jim to, když už ne někde nahoře, tak alespoň mezi známými či ve vrstvě ke které se počítají, bude přičteno k dobru.

Takovým lidem nemá smysl vyprávět o naší lásce k Moravě, naší vlasti a rodné zemi. Bylo by to stejné jak to zpíval Moravan Karel Kryl, totiž marné jako: „hluchým vyprávět, co píseň znamená a slepým, co jsou křídla labutí“. Ono totiž právě o Moravu a Moravany jde. Protože právě oni se ještě brání tomu hloupému postkomunistickému centralismu, „výdobytku“ sociálního inženýrství, té „koruny“ technokratického myšlení a snažení se o to, jak nejlépe uchvátit a pokud možno „na věčné časy“ udržet moc, která jim po právu nenáleží ! O Moravu jde, o její prastarou kulturu, o nějaké to století starší, než je ta česká. Kulturu, která ještě stále, po více než stoletém útlaku dokáže posbírat sílu k obraně. A to vadí. Ta zvednutá hlava. Ten zbytek hrdosti, který Moravě a Moravanům ještě zbyl. Ta neochota nechat se zašlapat a přijmout botu mnohých českých šovinistů jako něco, čemu je bránit se marné. Neochota přijmout úlohu druhořadých občanů.

A co mě dnes tak nadzvedlo, že jsem napsala tak ostrý, ale přitom pravdě odpovídající článek? Byl to pořad Českého rozhlasu. V něm pozvaný host Josef Šlerka, analytik a ředitel fondu nezávislé žurnalistiky, dvakrát (!) během krátkého půlhodinového pořadu se vyjádřil o celé republice jako „o Čechách“. Je uvěřitelné, že tento člověk „neví co dělá“, tedy „neví co mluví“? Že tento člověk neví, že celá republika nejsou pouze „Čechy“? Není. Tento člověk je jistě zvyklý vážit slova, která říká či píše. O to je to celé mnohem horší. Ono totiž nejde o „pana Šlerku“. Jde tady o ten všudepřítomný šovinistický mor, kterým jsou prolezlá nejen naše tvrdě centralizovaná a de facto tedy „pražská“ média. Ale i politická scéna a šíří se to. A není divu, když tento „mor“ má u nás „zelenou“. Když je potichu podporován z nejvyšších míst !

Ubránit moravanství, to jediné co nám zbylo a na čem lze v pro Moravu svobodnějších dobách postavit její budoucnost a tak i lepší budoucnost lidí, kteří na ní žijí, není v této době lehké. Ale co můžeme udělat je přihlásit se při sčítání k moravské národnosti a moravskému jazyku. A vyzvat k tomu i svou rodinu, příbuzné a známé. Je to významná věc, důležitý krok na cestě za nadějí, za spravedlivým cílem, kterého jednoho dne skutečně dosáhneme

Věra Hejtmánková, signatářka Deklarace moravského národa