Ústavní stížnost Moravanů

Nejvýznamnější aktivitou Moravské národní iniciativy v roce 2018, která směřovala k naplnění požadavků Deklarace moravského národa bylo podání Ústavní stížnosti proti rozsudku Nejvyšího soudu ve věci zamítnutí zřízení Výboru Zastupitelstva Kraje Vysočina pro národnostní menšiny a nejmenování předsedy a členy tohoto výboru. (Zamítnutí Zastupitestva Kraje Vysočina bylo ze zamítnutí ostatních zastupitelstvech krajů vybráno pro stížnost jako nejvhodnější)

Cílem této aktivity Moravanů není samotné zřizování Výborů pro národnostní menšiny na úrovni krajů a obsazování těchto výborů zástupci občanů moravské národnosti, ale poukázání na špatnou formulaci v zákoně č. 273/2001 Sb. o právech příslušníků národnostních menšin. Cílem Moravanů je novelizace tohoto zákona tak, aby občané moravské národnosti byly  vedle občanů české národnosti definováni také jako většinové národní společenství České republiky.

Ústavní soud doposud nerozhodl ve věci Ústavní stížnosti, přestože stížnost byla podána 7.3.2018 a průměrná doba řízení všech stížností v roce 2017 trvala 147 dní

Pavel Dohnal, mluvčí Moravské národní iniciativy

 

Ústavní stížnost Moravanů proti rozsudku Nejvyššího soudu

Advokát Doc. JUDr. Zdeněk Koudelka, Ph.D.

Adresa: Optátova 46, 637 00 Brno

mobil: 774 915 919, e-mail: advokat@zdenekkoudelka.cz, www.zdenekkoudelka.cz

IČO: 63389096, evidenční číslo advokátní komory 04176, ID sjic8ry

————————————————————————————————————————————–

Ústavní soud, Joštova Brno, Brno, 7. 3. 2018

 Příloha:

  1. Plná moc
  2. Rozsudek Nejvyššího správního soudu.
  3. Usnesení Krajského soudu v Brně.
  4. Usnesení Zastupitelstva Kraje Vysočina.

Ústavní stížnost

Stěžovatel:

Moravské srdce, z.s.

Čtvrtě 1177, 687 25  Hluk

IČ 27054098, Rejstřík Krajského soudu v Brně L12158

Zástupce:       Advokát Doc. JUDr. Zdeněk Koudelka Ph.D. Optátova 46, 637 00  Brno

 

Účastník:

  1. Nejvyšší správní soud, Moravské n., Brno
  2. Krajský soud v Brně, Rooseveltova, Brno
  3. Zastupitelstvo Kraje Vysočina, Žižkova 57, 587 33 Jihlava

 1. Rozsah stížnosti

Stěžovatel podává ústavní stížnost proti rozsudku Nejvyššího správního soudu z 20. 2. 2018, 9As 336/2017–18 a předcházejícímu usnesení Krajského soudu v Brně z 30. 10. 2017, 62A 243/2017-8 a usnesení Zastupitelstva Kraje Vysočina z 12. 9. 2017, čj. 0339/05/2017/ZK. Rozsudek Nejvyššího správního soudu byl doručen 21. 2. 2018. Stížnost se podává vůči každému celému rozhodnutí.

2. Shrnutí předcházejících řízení

Žalobce využil svého práva podle zákona o krajích a žádal zřízení Výboru pro národnostní menšiny Zastupitelstvo Kraje Vysočina. Přestože je to zákonná povinnost kraje, zastupitelstvo žádosti stěžovatele nevyhovělo. Krajský soud jeho žalobu odmítl a Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.

3. Důvody odmítnutí žaloby

Usnesení zastupitelstva nebylo odůvodněno. Není tedy přezkoumatelné a stěžovatel neví, z jakých důvodů nebylo jeho žádosti podané dle § 78 odst. 2 zákona č. 129/2000 Sb., o krajích vyhověno.

Krajský soud odmítl žalobu z důvodu:

  1. toho, že napadené usnesení zastupitelstva kraje nebylo vydáno v řízení, které by se alespoň řídilo základními zásadami správního řízení podle správního řádu,[1]
  2. výbor zastupitelstva je poradním orgánem a jeho nezřízením nebylo dotčeno žádné subjektivní právo žalobce.[2]

Nejvyšší správní soud výrok krajského soudu potvrdil, ale nesouhlasil s odůvodněním. Výslovně v bodě 22 odůvodnění svého rozsudku uvádí, že zřízení výboru pro národnostní menšiny není interní věcí zastupitelstva, ale jeho zákonnou povinností za splnění zákonných podmínek. V bodě 23 jako prostředek soudní ochrany vidí žalobu proti nezákonnému zásahu. Nejvyšší správní soud alespoň uznal, že věc má ústavní rozměr, protože se týká ústavních práv příslušníků národnostních menšin.

4. Dotčená ústavní práva

Napadenými rozhodnutími bylo dotčeno právo stěžovatele na soudní ochranu dle čl. 36 Listiny základních práv a svobod ve spojení s právem občanů tvořící národnostní menšinu dle čl. 25 Listiny, především v rámci práva účasti na řešení věcí týkajících se národnostních menšin dle čl. 25 odst. 2 písm. c) Listiny.

5. Zastupitelstvo jako správní řád

Aby byla dána pravomoc správního soudnictví, musel by soud podřadit zastupitelstvo pod pojem správního orgánu, neboť správní soud je určen primárně k přezkoumávání individuálních právních aktů správních orgánů. Soudní řád správní říká, že soudy ve správním soudnictví rozhodují o žalobách proti rozhodnutím vydaným v oblasti veřejné správy orgánem moci výkonné, orgánem územního samosprávného celku, jakož i fyzickou nebo právnickou osobou nebo jiným orgánem, pokud jim bylo svěřeno rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy, (dále jen „správní orgán“).[3]

Zastupitelstvo je součástí územní samosprávy, jde o orgán kraje. Jeho rozhodnutí o právech a povinnostech osob tedy je soudně přezkoumatelné ve správním soudnictví. Podmínkou pro založení pravomoci správního soudnictví je činnost v oblasti veřejné správy. Žalobce považuje otázku zřízení výboru zastupitelstva na základě jeho písemné žádosti za věc veřejné správy. Při zřizování orgánů, včetně výborů zastupitelstva, nejde o soukromoprávní jednání kraje jako právnické osoby, ale o výkon jeho veřejné moci. V daném řízení tedy je zastupitelstvo podřaditelné pod pojem správní úřad, jak jej užívá soudní řád správní.

6. Výbor zastupitelstva

Tvrzení krajského soudu o tom, že výbor zastupitelstva je jen poradním orgánem a jeho zřízení je interní věci zastupitelstva, přičemž nemůže být dotčeno subjektivní právo osoby, je použitelné vůči většině výborů zastupitelstva. Nemůže však být užito vůči výboru pro národnostní menšiny, jehož zřízení zákonodárce upravil speciálně v § 78 odst. 2 zákona č. 129/2000 Sb., o krajích, který při splnění daných povinností upravuje zřízení výboru pro národnostní menšiny jako kogentní. Zastupitelstvo nemá v daném případě volnost uvážení, ale pokud jsou splněny zákonné podmínky, má povinnost výbor zřídit. Tyto podmínky jsou dvě:

  1. alespoň 5% osob hlásících se k jiné národnosti než české,
  2. písemná žádost spolku zastupující zájmy národnostní menšiny.

Zákon tedy výslovně opravňuje spolek zastupující zájmy národnostní menšiny, aby podal písemnou žádost. Jde tedy o jeho subjektivní právo (oprávnění). Krajský soud v zásadě zastává názor, že toto oprávnění je vyčerpáno tím, že spolek písemnou žádost podá a víc nic. Kraj nemusí jeho žádost projednat a vyhovět, byť zákon stanoví zřízení výboru jako povinné za splnění zákonných podmínek.

Stěžovatel však zastává názor, že subjektivní právo podat žádost v sobě zahrnuje i právo žadatele, aby jeho žádost byla projednána příslušným orgánem a bylo o ní rozhodnuto podle zákona. Rozhodnutí zastupitelstva kraje nesmí být projevem libovůle. Zastupitelstvo nezřídilo výbor, aniž uvedlo, která zákonná podmínka nebyla pro zřízení výboru splněna, a vůbec nezdůvodnilo, proč žádosti s ohledem na svoji povinnost za zákonných předpokladů výbor zřídit, tak neučinilo.

Smyslem zákonné podmínky písemné žádosti spolku zastupující národnostní menšinu, je zajištění povinnosti zřízení tohoto výboru. Aby však tento cíl zákona byl splněn, musí být rozhodnutí zastupitelstva podrobeno soudnímu přezkumu. S ohledem na zakotvení práv příslušníků národnostních menšin v Listině základních práv a svobod má daná věc ústavní rozměr, neboť nezřízením tohoto výboru zastupitelstvo narušilo právo účasti občanů tvořící národní menšinu na řešení věcí týkajících se národnostních menšin dle čl. 25 odst. 2 písm. c) Listiny, přičemž podle čl. 36 odst. 2 Listiny nemohou být z pravomoci soudu vyloučena rozhodnutí týkajících se základních práv a svobod. Právě pro realizaci základního ústavního práva účasti občanů příslušejících k národnostním menšinám na správě jejich záležitostí zákon o obcích i zákon o krajích stanovil povinnost zřizování výborů pro národnostní menšiny.

 Usnesení zastupitelstva jako rozhodnutí

Nejvyšší správní soud připustil v bodě 23 odůvodnění svého rozsudku soudní ochranu ve věci formou zásahové žaloby, nikoliv žaloby proti rozhodnutí. Stěžovatel považuje napadené usnesení zastupitelstva za rozhodnutí. Přitom jde o rozhodnutí meritorní a konečné. Zastupitelstvo kraje nerozhoduje jinak, než tak, že přijímá rozhodnutí formou usnesení. Toto rozhodnutí bylo přijato na základě žádosti stěžovatele a bylo rozhodnutím o jeho žádosti. Zda byl veden správní spis či nikoliv, již není věcí stěžovatele. Protože zde zastupitelstvo rozhodovalo na základě žádosti osoby, která byla podána ve věci jejího zákonného subjektivního práva jako spolku hájícího zájmy příslušníků moravské národnosti, mělo být postupováno podle správního řádu, který se obecně vztahuje na řešení žádosti osob, s použitím zákona o krajích jako speciálního právního předpisu. Tento speciální předpis stanoví, že o této žádosti rozhoduje zastupitelstvo kraje, ale nikde není vyloučen správní řád z řešení této záležitosti. Správní řád počítá s tím, že ve správním řízení rozhodují i kolektivní (kolegiální) orgány.[4]

Obecně platí zásada, že žaloba proti rozhodnutí má přednost před zásahovou žalobou.[5] Nejvyšší správní soud se nedůvodně od této dlouhodobě akceptované zásady odchýlil a tím odepřel stěžovateli soudní ochranu ve věci samé. Usnesení zastupitelstva kraje je rozhodnutím orgánu veřejné správy a v dané věci je jako rozhodnutí o subjektivním oprávnění stěžovatele soudně přezkoumatelné.

8. Petit

S ohledem na výše uvedené navrhujeme vydání tohoto nálezu:

  1. Rozsudkem Nejvyššího správního soudu z 20. 2. 2018, 9As 336/2017–18, usnesením Krajského soudu v Brně 10. 2017, 62A 243/2017-8, a usnesením Zastupitelstva Kraje Vysočina z 12. 9. 2017, čj. 0339/05/2017/ZK, bylo porušeno základní právo na spravedlivý proces a právo na všestranný rozvoj příslušníků národnostní menšiny a právo na jejich účasti na řešení věcí týkajících se národnostní menšiny.
  2. Rozsudek Nejvyššího správního soudu z 20. 2. 2018, 9As 336/2017–18, usnesení Krajského soudu v Brně z 10. 2017, 62A 243/2017-8 a usnesení Zastupitelstva Kraje Vysočina z 12. 9. 2017, čj. 0339/05/2017/ZK, se zrušují.

 Advokát Zdeněk Koudelka

 

[1] Usnesení Krajského soudu v Brně z 30. 10. 2017, 62A 243/2017-8, s. 2.

[2] Usnesení Krajského soudu s. 3.

[3] § 4 odst. 1 pís. a) soudního řádu správního č. 150/2002 Sb.

[4] § 134 správního řádu č. 500/2004 Sb.

[5]  Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 4. 2017, 1Afs 4/2017-40.

 

Příloha 1: Plná moc

Příloha 2: Rozsudek Nejvyššího správního soudu

Příloha 3: Usnesení Krajského soudu v Brně

Příloha 4: Usnesení Zatupitelstva Kraje Vysočina